Balzac a Švadlenka

Nádherný komorní snímek o světě, který je pro Evropana tak vzdálený, nepochopitelný, krutý, nespravedlivý, drsný, exotický, ale přesto jsou v něm lidé smířeni se svým osudem a prožívají tu lásky i pohnuté pocity štěstí. Západní pojem svobody je tu však velmi zredukován a člověk je tu z hlediska naší osvícenské humanity doslova zašlapáván do hlíny a bláta, všechny základní (západní) lidské svobody a práva jsou tu porušovány a život člověka je násilně ořezán na samou dřeň. Scény jako domácká interrupce (,,Sňatek je povolen až od pětadvaceti. Mně je teprve osmnáct. Mít dítě je ilegální"), ,,léčení" malárie vhozením do ledového jezera a sešviháním prutem (,,Je to nejlepší způsob, buď se uzdraví nebo zemře..."), vrtání zubu, pálení knih a mnohé další jsou z našeho pohledu tak exotické, že se jim ani nechce věřit. A přitom je tenhle svět, okleštěný o takové ,,zvrácenosti", jako je čtení knih či poslouchání hudby, vzdálen sotva pětadvacet let a pár tisíc kilometrů a možná se v čínských horách na čínském venkově opakuje ten příběh dodnes... Neuvěřitelný příběh moderního (Maova) čínského světa... (08.03.2007)

Hlavními postavami jsou dva vzdělaní mladí kluci, poslaní na převýchovu do hor. Díky tomu že se řídí rozumem a ne citem, jak by se zmínil Balzac, pozmění život celé horské vesnice. Můžeme tak sledovat kontrast civilizovaně smýšlícího člověka ve světě nevzdělaných vesničanů, kteří se řídí pouze svými city. Sílu filmu nepochybně umocňuje nádherné prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Tento znak je ale mnoha čínským filmů podobný, viz. Cesta domů apod. Závěr měl snad raději zůstat otevřený. (06.01.2008)

Hořce humorný film o době, kdy byli synové a dcery třídních nepřátel posíláni po čínské kulturní revoluci z měst na venkov, aby zde byli "převychováni". Dva mladíci se tak dostali do hor mezi prosté lidi, kteří neuměli číst a psát, ale naprosto přesně věděli, co je správná cesta, protože tu vytyčil velký předseda Mao. Není to sice moc k smíchu, ale v tomto filmu to bylo podáno tak, že se člověk usmívat musel. Co také jiného, když Mozartovy sonáty mohl jeden z mladíků hrát až poté, co tajemník uvěřil, že je to skladba "Mozart zdraví předsedu Maa" nebo "Lenin v roce 1918". Ta druhá jmenovaná se tajemníkovi tolik nelíbila:-) Scéna s vrtáním zubu za pomoci šicího stroje je také velmi úsměvná, stejně jako spousta "komunistických hlášek", v nichž se zhusta objevují výrazy: buržoazní, reakcionářský apod. z úst lidí, kteří ani pořádně nevěděli, co to je, pouze papouškovali, co slyšeli na schůzích. Vesničtí kluci se zase přeli nad obrázkem v knize, jestli je to Marx ("Ne, ten má vousy.") nebo Lenin ("To bude spíš Lenin, ten má pleš."), přičemž to nebyl nikdo jiný než Gustav Flaubert. K tomu všemu krásná hudba, kamera a roztomilá představitelka vesnické švadlenky, které zakázané knihy, jež jí mladíci předčítali a z nichž se sama učila číst, ukázaly (zejména Balzac), že má rozhodně na víc, než zůstat negramotnou vesničankou, a proto se rozhodne udělat velký krok do neznáma. (11.03.2007)

Nebyl to špatný film, ale tomuto filmu na podobné téma nesahá ani po kolena http://www.csfd.cz/film/69672-vyobcovana-tian-yu/. // http://www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=1095894032&day=1173308400&time=21:50&ch=2&searchstring=Balzac+a+%9Avadlenka&backaddr=search (09.03.2007)

Nemůžu si to odpustit, ale asijská kinematografie mě stále a stále fascinuje - a asi jí to ještě pěknou řádku let vydrží :-) Dojemný příběh dvou studentů, kteří pochází ze "špatných" poměrů, a tak jsou posláni na převýchovu na čínský venkov (film se odehrává za Maovi kulturní revoluce). Místo toho se jim podaří úsměvnými metodami převychovat místní vesničany ("Mozart zdraví Maa" atp.) a zvláště krásnou švadlenku. Hořkosladký konec pak nevyznívá nijak plytce - jen potvrzuje vkus a cit režiséra. (12.01.2008)