Die Höhle des gelben Hundes
Jaskyňa žltého psa
The Cave of the Yellow Dog
Obsahy(1)
Polodokumentárny film od tvorcov úspešnej snímky "Príbeh o uplakanej ťave" sa opäť vracia do prostredia mongolských kočovníkov a k zobrazeniu ich spôsobu života. Keď malá Nansal nájde v jaskyni psie mláďa, ani protesty rodičov ju neprinútia vzdať sa nového kamaráta, ktorému dá meno Zochor - Fľak. Jej otec sa však obáva, že túlavý pes mohol žiť s vlkmi, ktorí by podľa jeho stopy mohli nájsť stádo a zabiť ovce. Keď sa rodina chystá na zimu presťahovať, Nansalin otec nechá Fľaka priviazaného ku kolu a neobmäkčí ho ani dcérin plač. Počas cesty však rodina zistí, že v zhone zabudla v tábore najmladšie dieťa. Keď sa poň otec vráti, nájde pri ňom verného Fľaka, ktorý bábätko ochránil pred kŕdľom hladných supov. To ho presvedčí, že Fľak si zaslúži stať sa členom rodiny. Čaro jednoduchého príbehu tkvie v zachytení každodenného života mongolských pastierov, riadeného prírodnými zákonmi a cyklami. Zobrazuje však aj postupné prenikanie moderného vplyvu mesta a jeho lákadiel, neodvratne meniacich tradičný životný štýl. S pomocou autentického prejavu nehercov režisérka mongolského pôvodu vyrozprávala príbeh o priateľstve človeka a zvieraťa jednoduchou filmovou rečou, ktorá rešpektuje nesmiernosť mongolskej krajiny, no nesnaží sa ju premeniť na pohľadnicové obrázky. Film získal viacero festivalových ocenení (German Film Awards, MFF Mníchov, MFF San Sebastian a i.) a má šancu stať sa rovnakým miláčikom publika ako jeho predchodca "Príbeh o uplakanej ťave". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Inspirováno příběhem Gantuji Lhagvi. CITÁT - Znovu se narodí jako muž s copem a ne jako pes s ohonem............. Je to o životě, o životě mongolských kočovníků. Jejich práce s dobytkem, prodej kůží ve městě, výroba sýra, výchova nových potomků a každoroční stěhování. Malá zápletka v tomto polodokumentu je legenda o Jeskyni žlutého psa, ale nečekejte nic dramatického - je to o životě, nic předepsaného ve scénáři. CITÁT - S Bohem si nemůžeš hrát............ Kdo má rád tyto příběhy, ten si užije a kdo je nemá rád ať se alespoň jednou podívá. Uvidí zde úplně něco jiného, než je člověk z města zvyklej. Lehce mi to připomíná film Urga Nikity Michalkova. Jedna věc mě tam trochu překvapila. Mongolský otec nechce aby si dcera nechala zatoulané štěně. Ale ve městě raději koupí umělohmotnou štěkací hračku na baterky. Nádhera kočovného života přijde okolo 64 minuty. Rozebírání, balení a odjezd jsou velmi poučné poznatky. Poděkování Bohům za povolení k usídlení a jdeme dál. Ke konci se to trošku zdramatizovalo, ale to je prostě život. CITÁT - Nezapomeňte přijít k volbám.......... Tvůrci filmu děkují rodině Batchullunů, kteří svolili k natočení příběhu o jednom jejich životním úseku. ()
Přestože má dcera řekla: "Tenhle film je tak předvídatelnej!", hodnotím jako příjemný, pěkný film. Polodokumentární. Zase něčím jiný. "Běž nazbírat sušený trus!" ■ Fascinuje mě, jak jsou mongolské děti samostatné. Matka vysadí sedmi-osmiletou holčičku na koně, aby hlídala stádo: "Nejezdi daleko. A orientuj se podle toho kopce." ■ P.S. Asi jsem už navyklý na pomalu plynoucí asijskou kinematografii, protože byl konec a mě se tomu nechtělo věřit. Tohle, že byla hodina a půl? ()
Jednoduchý príbeh mongolskej rodiny, ktorá sa živí tradičným kočovným pastierstvom v dobe, kedy tento druh obživy začína upadať a mnoho kočovníkov sa postupne sťahuje za jednoduchšou prácou do veľkých miest. Nájdený psík v tejto rodine vyvoláva menšie rozbroje, ale nakoniec si svoje miesto medzi nimi vybojuje... Krása tohto filmu je hlavne v obrazoch a pohľade na náročný život v jurte uprostred nádhernej (aj keď miestami nehostinnej) krajiny. ()
Mongolský film jsem kromě Čingischána ještě neviděl. Právě proto mě tento docela zajímal. Nakonec jsem ale nedostal příběh, ale čistý pohled na mongolskou pasteveckou rodinu. O tom, jak jejich život probíhá, o jejich problémech, ale také o tom, jak to vypadá, když se celá rodina se stádem ovcí přesouvá o planinu dál. Zajímavý pohled na takový život. Nenaskytne se každý den. ()
V celém filmu mi bylo moc dobře, jako bych s tou rodinu trávila čas osobně... Film plyne v tempu, které koresponduje s tempem mongolských pastevců a jejich rodin. Nikdo nic nehraje, jelikož je zde nahlížen reálný život jedné mongolské pastevecké rodiny... výsledek umocňují syrové záběry rozlehlé okolní krajiny a taktéž náznak mongolských mýtů či lidových písní, které pomáhají vhlédnout více do myšlení tamějších lidí... Kdyby film trval další hodinu, nepřišlo by mi to... ()
Reklama