Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (604)

plakát

Balada o bílé krávě (2020) 

Opět íránský film, který tne přesně do živého svého vlastního organismu. Člověk si musí íránskou kinematografii dávkovat s rozmyslem, jelikož "zábavy" v ní moc není. Snímek mě zase donutil přemýšlet o zásadních hodnotách, i když kdybych já byla scénáristkou, vypointovala bych závěr více vstřícně, aby mohla proběhnout totální očistná katarze na obou stranách. Celou dobu k tomu film směřuje, leč závěr (pozor spoiler!) mi přijde až moc "zásadový". Věřím, že odpuštění by pomohlo více, než odchod s představou "uskutečněné pomsty"... Jinak ale film absolutně silný, dávkující "napětí" vyváženě, velmi civilně, bez hudebních kudrlinek, kamera střídmá s několika silnými momenty (bílá kráva na vězeňském nádvoří či balkonová scéna). Nenechte si ujít. Možno touto dobou (červenec 2022) zhlédnout na DAFilms.

plakát

U brány věčnosti (2018) 

Julian Schnabel opět nezklamal. Co film, to nádherně hluboký vhled do duše člověka. Někteří tu reflektují, že Willem Dafoe věkem neodpovídá tomu Vincentovu... Je to ale to nejpodstatnější? Myslím, že právě v jeho podání je van Gogh velmi uvěřitelný... naopak jako by s ním Dafoe omládl... Kromě velmi působivé kamery, která ve Schnabelových filmech vždy hraje podstatnou roli, je tu i podmanivá minimalistická hudební kulisa, která celkově umocňěje výsledný dojem... Film jsem nějakou dobu odkládala. Vlastně mě k jeho konečnému zhlédnutí ponoukla až jedna z van Goghových reprodukcí, co se mi dnes zatoulala na net... K létu patří Vincentova žlutá jako nic jiného...

plakát

Gromkaja svjaz (2019) 

Už jsem těch verzí původního italského scénáře viděla několik a každý má své kouzlo v závislosti na národním koloritu toho kterého ztvárnění. Ruská verze mi byla blízká i jazykem a též trochu jiným zakončením než původní italská, a to hlavně s ohledem na pár s tchyní. Určitě doporučuji zhlédnout, případně si porovnat s pár dalšími verzemi :-) Ještě mě zaujal ten fakt, že hlavní mužské kvarteto ztvárnilo reálné komické kvarteto Kvartet I. I to se promítlo do skvělých slovních hříček a nástřelů na ně.

plakát

Malé ženy (2019) 

Po zhlédnutí Malých žen natočených v roce 1994 jsem se trochu obávala stejného díla v novém kabátě a ve výsledku musím uznat, že mé obavy byly velmi liché. Režisérka verze z roku 2019 si poradila s předlohou naprosto bravurně. Jsem ráda, že nenatočila dílo chronologicky, ale retrospektivně, což mu dodalo na originalitě, navíc jej odlišuje od verze z roku 1994, kterou má též moc ráda. Po zkušenostech se zfilmováním jednoho díla vícero autory docházím pomalu k závěru, že je to nakrásně fascinující, jak si každý režisér dokáže ve stejném díle vypíchnout to své, čímž se může divák jen a jen obohatit o další úhly pohledu.

plakát

Lajna - Série 3 (2021) (série) 

Tak trochu jsem se obávala, jak bude 3. lajna pokračovat... Já, absolutně nehokejový fanoušek, na to čučím už od první řady a řehtám se u každého dílu, jako kdybych hokeji fandila odjakživa :D Prostě tandem Petr Kolečko a Vladimír Skórka opět nezklamali!

plakát

Rang Rasiya (2008) 

Ať už si scénáristé malířův životní úděl jakkoliv přibarvili, ne-li vybájili, nic to nemění na tom, že se jedná v indické kinematografii o velmi svérázný počin i z hlediska ztvárnění tělesna a tělesných projevů. Takto decentně zfilmované milostné scény by se mi líbily i v evropské kinematografii. Též se mi líbila hlavní myšlenka filmu, a to konfrontace tělesna vycházejícího z dávných indických mýtů a jeho zavrhování "duchovní skoro samozvanou garniturou". Film nakousl dost pro indickou společnost ožehavých témat, kterým "neind" nemusí vůbec rozumět v indickém kulturním kontextu. Soudit či odsoudit je často jednodušší než pochopit. Film má velmi krásnou kameru, hudbu a herecké ztvárnění. Nejedná se o klasický bollywoodský formát, kdy jsou vážné scény vyplňovány tanečními či "vtipnými" vsuvkami. Snímek hodnotím celkově vysoko a vřele doporučuji každému, kdo se zajímá o umění a duši umělce...

plakát

Chlast (2020) 

Silný snímek! Od Thomase Vinterberga i Madse Mikkelsena jsem čekala vysokou úroveň a silný příběh. Obého se mi dostalo měrou vrchovatou. Alkohol a alkoholismus je stále téma, do něhož se bojí kdokoliv jen píchnout jak do vosího hnízda. Droga, která ničí zdraví i vztahy tak moc, jak moc lidé necítí k alkohlu úctu jako k takovému. Dříve to býval obřadní nápoj, který měl svou určitou funkci v daný spirituální okamžik, dnes se jím tiší kdejaký nezdar či se jej nadužívá. To nesvědčí ani alkoholu, ani lidem. Film má otevřený konec stejně jako otázka, jak dlouho bude alkoholismus tolerován jako něco, co není závažné společenské téma. I proto díky režiséru i všem hercům, kteří se svých rolí zhostili na výbornou!

plakát

Bull (2019) (divadelní záznam) 

Toto představení jsem zhlédla na platformě MírPlay a byla jsem velmi mile překvapena, a to jak výkony herců, tak réžisérským a scénickým pojetím. Dost mi to evokovalo současné britské divadlo, které jsem měla možnost vidět naživo. I to je pro mě známkou toho, že je možno udělat divadelní hru tak, aby se skrze ni divák dostal do jiné reality. A to, že to zafungovalo zpětně i v online verzi, je pro mě důkazem velmi mistrně odvedené divadlení práce. Díky moc platformě MírPlay za uvedení televizního záznamu, díky němuž si můžou představení vychutnat diváci odkudkoliv.

plakát

České století (2013) (seriál) 

Seriál jsem objevila čirou náhodou drahně let po jeho vzniku a jsem ráda, že se tak stalo. Ať už ty události vnímáme jakkoliv a z různých úhlů, myslím, že duu Kosatík - Sedláček se podařil seriálový majstrštyk, který stojí zhlédnout už jen pro zajímavost. Padne v něm dost zajímavých stanovisek, z nichž některá pro mě byla do té doby neslýchaná a v lecčems objevná a nestardardní. Kromě velmi vyváženého hereckého obsazení stojí za zmínku i skvělá kamera a hudba. U každého dílu je pak na webu ČT i videorozhovor se dvěma historiky (primárně s autorem scénáře Pavlem Kosatíkem). I ty stojí za poslech jako doplňková analýza. Ať už byla historie jakákoliv a v seriálu je i trocha scénáristické fabulace, je možno tento seriál považovat za velmi nosný jako určitý autorský náhled na naše dějiny.

plakát

Emilia (2017) 

Divadlo ve filmu, film v divadle. Prolnutí dokonalé. Těžko chtít od filmu, který primárně reflektuje osudy divadelních herců, aby byl méně teatrální. Litevci jsou velmi divadelní národ a do divadla chodí většinově. Jsou určité litevské filmy, kde bych na míře teatrálnosti ubrala, leč ne ve filmu, který je přímo k tomu, aby tyto dvě oblasti propojil. Pro mě osobně velmi silný film, který v sobě nese i značnou míru historické sebereflexe, i proto si za to režiséra i scénaristy velmi vážím.

Reklama

Reklama