Stěkljannaja garmonika

Skleněná harmonika je filmovou alegorií o osudu umění. Film využívá upravených obrazů světového malířství.
Do města přichází hráč na skleněnou harmoniku, který svou hrou přináší lidem do životů vznešenost a krásu, vláda, představovaná mužem bez výrazu ve tváři s buřinkou na hlavě, hráče na skleněnou harmoniku zabila. Město se propadalo do ošklivosti a zkázy, dokud nepřišel nový hráč na skleněnou harmoniku a neprobudil to dobré, co v lidech ještě zbývalo. Lidé zakletí kouzlem muže s buřinkou do podob příšer z obrazů středověkých malířů – Bosche, Breaughela, Arcimbolda a Goyových přízraků se při zaznění tónů skleněné harmoniky změnili do podoby obrazů z doby renesance – Dürera, Pinturcchia a El Greca. První věc, kterou lidé udělají po osvobození z područí moci a peněz chtivého ďábla je, že opraví věž s hodinami, která byla dříve zničena. (Jezinka.Jezinka)