Mao Ce Dun
Mao Tse Tung
Obsahy(1)
Zdrojem bizarního humoru této balkánské komedie je albánská realita, jak ji v roce 1970 vnímal předák romské komunity Hekuran Romalini. Občany jižního městečka znervózňuje rušná existence jeho tábora u řeky. V zájmu odvrácení konfliktu s místní mocí se Hekuran rozhodne pojmenovat své deváté dítě po aktuálním spojenci Albánie – velkém kormidelníkovi Maovi. Negramotný, ale všemi mastmi mazaný chlapík se vyzbrojí propagandistickou frazeologií, a aby dosáhl svého, osloví nejvyšší státní instance včetně čínské ambasády. Roztočí tak kaleidoskop neuvěřitelných konfigurací reprezentantů moci a příslušníků romské komunity, kterou přiměje ke sborovému zpěvu revolučních písní a k procítěnému skandování hesel z proslulé Maovy „rudé knížky“… Autorem literární předlohy této vtipné politické metafory je známý albánský básník, prozaik, esejista a diplomat Besnik Mustafaj. Vděčnou roli romského mudrlanta Hekurana vytvořil populární divadelní a filmový herec Fadil Hasa, který absolvoval divadelní studia v někdejším Leningradě. (MFF Karlovy Vary)
(více)Diskuze
Typický příklad filmu z tzv. albánolywoodu" (děj ve filmu ustupuje tanci a zpěvu). Silně přefolklórovaný film, který sice začíná jako komedie, avšak po uplynutí poloviny filmu se změní v rozjuchaný kaleidoskop albánských písní a tanců. Režisér zjevně nezvládl ukočírovat touhu herců a komparsistů po tom, aby se při natáčení především pobavili a děj mu ujel nějam úplně jinam než chtěl. Na každý pokus o smysluplný dialog postavy reagují větou: "A co kdybysme si zazpívali?", nehledě na to, že ta cikánka s chlupatou bradavicí byla fakt odporná!!! :-) Navíc většina postav pouze deklamuje napsané věty a o nějakém herectví se dá hovořit jen v případě postav komunistických papalášů ... Ze všech těch cikánských melodií tak začíná po čase bolet hlava ... Ovšem jako kuriozita či filmová chuťovečka na závěr MFF KV je to skvělé ...