Zpěv ptáků

Z první půlky jsem byl nadšený. Vypadalo to jak nějaký film od Benninga, všemi těmi úžasnými záběry. Možná bych se celou hodinu a půl vydržel dívat jen na to, jak mniši jdou pouští a v závěru dojdou k narozenému Ježíši, přičemž by se za celý film nemluvilo (možná jen v závěru). Třeba bych pak dal dokonce i 5*. Jenže v druhé půlce to podmanivé tempo jaksi opadne a je tam už dost znát, že se to Serra snažil natáhnout na co nejdelší možnou stopáž. A je to škoda, mít to takových 60 minut, asi by to (v mém případě) i líp vyniklo. Jestli tím chtěl Serra něco hlubšího říct, netuším, ale já to beru jako poetický film - a v tom případě svůj účel splnil dobře. Hlavně ty lokace tu jsou naprosto perfektní. Slabé 4* (27.10.2020)

Film, v němž se mísí mytické s demytizujícím, zásadní s banálním, smutné s humorným. Vizuální koncert. Skvělý scénář. A ta velmi subtilní situační komika vetkaná do dlouhých scén a jemný humor zakomponovaný v místy až absurdních rozhovorech. Prostota s jakou je biblická pouť podána a velmi sofistikované obrazy tvarů, světla a stínů, mlhy a temnoty, které jej provázejí jako jakási emanace, svým rozporem vytvářejí prostor pro osobní transcendenci každého, kdo je k takovému filmovému sdělení citlivý. (11.12.2008)

Ten anděl s výhružnou tváří oznamuje skepsi i strach z toho, že Bůh již v dané době pohlížel na svět jen tiše, nebo alespoň dnes že je pasivní a není s to zasahovat do procesů, jež se tu odehrávají. Tu na Zemi, ale možná i ve vesmíru. Anděl již ztratil dokonce křídla. Ježíšek může i plakat, a neroste, dnes by zkrátka nemohl, protože by jej neživila oddanost zástupů. // A různé další, mnohé, možnosti k úvaze tu Albert Serra nabízí. // Spíše konceptuální dílo, které mnohem více než z kinematografických zvyklostí vychází z výtvarné kultury a spirituálních témat, a je v této oblasti moderní esejí, jakousi sérií obrazů, v nichž takřka každý prvek můžeme chápat symbolicky. // Osoby s korunami na hlavách putují pouští, aby vznikl širý prostor k vlastním úvahám, jimiž ochotný divák vyplní čas. (23.09.2010)

Na tomto filme je najkrásnejšie to ako nachádza krásu v úplne jednoduchých veciach ako sú kúpanie sa vo vode alebo pohyb oblakov a úplne najkrajšia na ňom je prítomnosť človeka vo svete, ktorý ním putuje, objavuje ho a občas popustí uzdu svojej fantázii a hľadá pravdu o jeho povahe, ako napríklad v scéne keď sa traja králi dohadujú, či spolu majú vyšplhať na horu a vykúšať, či sa nedá chodiť po oblakoch. (24.05.2010)

Díky pomalému tempu svého snímku vytvořil Serra nekonečný prostor pro řádění divákovy fantasie. Neprostupné ticho, narušené jediným a o to kouzelnějším výkřikem cella, nechává člověka bloudit vlastními myšlenkami, jež však na naprosto nečekaných místech kolidují s nenápadným absurdním humorem, který na mě působil rušivě a občas i křečovitě. Stránce vizuální však nemám co vytknout. ____ Pro pobavení doporučuji komentář uživatelky Bebacek – mám takové tušení, že musí být pořádná ovečka. (20.06.2011)