Dream Theater: Chaos in Motion

Dream Theater se sotva dá něco vyčítat po hudební stránce, jenže tyhle záběry nejsou všechny právě ostré a navíc je kreativní režisér Mike Portnoy tříští záběry ze zákulisí koncertního turné i kapely. K čemu je to dobré, když bonusový disk nabízí devadesátiminutový pohled do téhož zákulisí? Tady to prostě jen narušuje plynulost koncertu a kazí zážitek. (24.05.2016)

Zatím nejslabší koncertní záznam Dream Theater, co jsem viděl. Oproti Budokanu nebo Score se nejedná o jeden koncert, ale o sestřih z celého turné. To by samo o sobě tolik nevadilo, kdyby jednotlivé skladby následovaly normálně po sobě. Bohužel po každých dvou písních následuje vstup s rozhovory, pohledy do zákulisí, záběry z autogramiád a jiných koncertů atd. Většina těchto vstupů není nejkratších, což samotný koncert významně brzdí. Navíc jsou eliminovány veškeré proslovy před písněmi a podobně, takže celý záznam nepůsobí zase až tolik živě, jak by měl. Co se hudební stránky týče, tak kromě vypalovaček z nové desky (Constant Motion a Dark Eternal Night) se všechny písně nesou v pomalejším duchu, což spolu s výše zmíněnými pauzami mezi skladbami přispívá k celkové utahanosti záznamu. Jinak ale není co vytknout. Kapela hraje skvěle jako vždy a za vypíchnutí stojí především dvacetišesti minutový epos In the Presence of the Enemies. Nevím, jestli to byl jenom můj pocit, ale zdá se mi, že James začíná trochu plešatět a přibírat na kilech. Úbytek vlasů na hlavě dohání plnovousem, tak snad nebude jednou vypadat jako Lešek Semelka nebo Láďa Křížek :-) (01.05.2009)