Videokracie

Třicet let "experimentu" na italském lidu neboli brainwashing po berlusconsku. ___ Tento dokument mi v něčem připomněl všechny diskuse, chaty, fora a jiné virtuální prostory s neomezenou možnosti vyjadřování (včetně čsfd). Ukazuje se totiž, že myšlení mas je jako voda - když ho neomezují a netvarují nějaké hranice a plochy, vždy klesne na tu nejnižší možnou úroveň. Humanizace, zušlechťování je kultivace, bez které lidstvu vládne vulgarokracie. Ale možná vše záleží jen na tom, jaká společnost se sejde. Na myšlení mnohých lidí je totiž i Berlusconi krátký. Nejsem moc optimistická nebo naivní? Snad ne, jinak bychom přece již dávno byli po uši v hnoji. Jsou tu ale jedinci, kteří ten hnůj periodicky odhazují jak bájný Hérakles v Augiášových chlévech společnosti i sebe sama. ___ P.S. Tou kultivací nemyslím jen Kulturu zvenku, ale hlavně Kulturu zevnitř - tedy sebekultivaci k nedostižným ideálům z vlastního přání a podnětu. (14.01.2012)

Celkem asi bych se shodl s ostatními fanoušky zde na čsfd, film nemá moc koncept, je prázdný, technicky slabý. Ale mě právě toto přišlo jako skvělá mozaika zdánlivě nesouvislých segmentů. Film má opravdu VELMI široké, nezpracovatelné téma a raději než popisný kousek jsem dostal náladotvorný rámec s depresivní hudbou Davida Österberga, která připomíná snad i něco z kultovní Quatsi trilogie. Itálii tento dokument nespasí, ale zápisem doby a krize společnosti je brilantním. 75 % (02.01.2016)

Jasně, na první pohled je to hodně prvoplánové a kritizuje se zde to, co Berlusconi dokázal s italskou televizí a kam až se dostal. Přece jen je zde ale vidět síla propagandy, která ani po zkušenostech s Hitlerem neslábne. Jen Berlusconi alespoň nenadělal tolik bordelu. Přesto je s podivem, jak dlouho byl u moci. Ale tohle snímek tolik nezdůrazňuje. (15.06.2017)

Šíleně bezkoncepční dokument. Nehledá vůbec společenské příčiny a důsledky mediokracie. Místo toho naváže na tvrzení o více mediálních silách v současné Itálii tím, že další polovinu dokumentu věnuje nějakému paparazzimu, kterému se povedlo vyfotit Berlusconiho štětkózně oháknutou dcerku. A i další persony, co tam vystupují jakoby důkaz Berlusconiho kulturní úpadkové revoluce, jsou fakt pofiderní. Třeba paní, která bydlí vedle Berlusconiho známé vily v Sardinii, a která pracuje jako fotografka na jeho akcích, a pak prodává tyto fotky na internetu. A abychom nesledovaly jen zhýčkaná, nenasytná hovada, tak se filmem prolíná příběh zpívajícího dělníka, který se chce dostat do televize. A takhle generalizující a neinforumující je vlastně celý dokument. Nemohl jsem si nevzpomenout na parafrázi hlášky z traileru na American Carol: "Miluju Itálii, a proto musí být zničena." Aspoň že je film občas docela i vtipný, ale asi to neměl být hlavní účel: Berlusconiho volební klip. Už jen kvůli němu ale stojí za to být aspoň viděn. (19.03.2010)

Dokument zobrazuje talianske médiá, prevažne televíziu, na ktorú ma vplyv bývalý premiér S. Berlusconi. Zaujímavý je aj pohľad na paparazzov, na hercov a pod., ktorí aj tak vo svojej podstate Berlusconiho obdivujú. Nevtipné sú však tri posledné titulkové rebríčky : o postavení žien, o čerpaní informácií Talianov a o slobode médií...jedna veľká talianska katastrofa. (19.10.2017)