Všechno je sračka

„Pánbůh si vás najde!“ Je to vlastně sračka, ale na druhou stranu... Rozjařené plkání a spontánní výkřiky životem zkrušeného zahořklého dědka, jež jsou náplní celého snímku, ničím moc nepřekvapí. Troufám si říct, že takhle uvažuje většina lidí, jenže zase většina z nás používá autocenzurní mechanismy — ne kvůli sprostým výrazům, na ty se sere, ale kvůli zjevným drobným demagogiím, nepředloženostem, unáhlenostem atd., jež nevyhnutelně při takovéto nenacvičené a spontánní tirádě musí vyplout na hladinu v míse, kde se pak převalují a otáčejí. Na to člověk ani nemusí být takový podivín. Autorovi snímku bych ani tak nevyčetl nedostatek vlastního uměleckého přínosu, jako spíš právě absenci externího cenzurního aparátu, s jehož pomocí mohl odfiltrovat (nejlépe ovšem autorizovaně) nejhorší „argumentační“ lapsy, jež by možná hlavní protagonista dokumentu sám s odstupem raději vynechal, aby tak pozornost zůstala více upřená na tu část názorů, jež nejenže mají hlavu a patu, ale normálně se s nimi ve sdělovacích prostředcích nesetkáváme. Je tu ovšem riziko, že bez toho klaunského, bláznovského či chcete-li ospravedlňujícího obalu by se celé sdělení dostalo do jiné, ještě méně přijatelné roviny. Závěr: poněkud příliš syrové, ale víc takových upřímných nenakašírovaných sond do uvažování lidí by nám obecně jen prospělo. (21.02.2011)

Dokument o ničem. Neříkám, že Miroslav David není zajímavá figurka, ale jeho politické a životní "pravdy" mě absolutně nezajímaly. Přistupovala jsem k dokumentu s tím, že by pan David mohl světu sdělit něco o Olze Hepnarové, že se konečně dozvím něco, co si nepřečtu na internetových stránkách, kterých je internet plný. Ale dočkala jsem se pouze výplodů jednoho chorého mozku. Vlastně, když to shrnu, tak je tady jeden plešatý dědek, které mluví úplně o všem možném a nemožném. Takhle si dokument rozhodně nepředstavuji a tohle bohužel nemá pro mě žádnou hodnotu, natož aby ta hodnota byla vypovídající. To už by bylo opravdu lepší posadit se s kamerou do hospody mezi tamní štamgasty. Tam by se člověk dozvěděl věcí, možná, že i mnohem lepší. (11.03.2011)

"Já bych ty nacistický demonstrace rozháněl slzným plynem a plamenometem, ale to by se ty kreténi v Haagu posrali a mazali se celý hovnama." Mohl bych to sem vypsat všechno, sice prázdný řeči, ale vtipný. Ruku na srdce, nikdo nezůstane v pohodě, pokud vám za mladejch táta měří metrem hajzlpapír apod.. Že režisér nechal dědu jenom žvanit a prakticky mu do toho nezasahoval mi vůbec nevadilo. Snesl bych klidně delší stopáž. Olga a Miroslav, to byl páreček. Pravda však je, že se vlastně vůbec nic nedozvíte, protože pokud pro mě byla Hepnarová zajímavá, tak člověk, s kterým žila, rozhodně ne. Nicméně jako krátkometrážní, komediální exhibice pana Davida ano. 75% (20.11.2011)

Po filmu 59-184-84 další krátký náčrtek barvité reliéfní (ne ploché) postavy staršího muže, který někoho pohorší, někoho pobaví, ale málokdo asi zůstane zcela lhostejný, když poslouchá ty perly, které z něj padají. "Smrt je rozhodně poctivější než lidi. Je absolutně neúplatná a nepodplatitelná." "Tahle katolická společnost ztroskotá na nevěře, chamtivosti a pohodlnosti." ___ "Chcípák", slovní agresor, svérázná figurka, nadávající dědek, sečtělý militantní důchodce - to jen několik jmen podstatných, které se objevují v komentářích k tomuto filmu. Nejvíce, čeho si tedy diváci všimli, jsou nadávky, již méně jich postřehlo, že tento člověk má své vlastní osobité trefné názory (ač s nimi vůbec nemusíme souhlasit) a že se mu nezamlouvá hlavně svět lidí, nikoliv sám život. Naopak cholerická energie z něj přímo tryská - i když již jen ve slovech a v pohledech na pěkné dívky. Přesto však větší část své vnitřní osobnosti tenhle člověk dokázal schovat v sobě ... pokud již na ni nezapomněl či nevymazal ji z paměti, aby ho netížila. Kdo by se chtěl dozvědět více o něm a hlavně o jeho přítelkyni Olze Hepnarové, která úmyslně zabila 8 lidí, nemusí čekat na připravovaný dokument - stačí zagooglovat: https://sites.google.com/site/misantropovacitarna/r-cilek-olga-hepnarova. ___ Přes nezdařilou kameru a útržkovitou krátkost dokumentu pět hvězdiček jen za sečtělého militantního "filosofa". Kolik podobných "filosofů" je nám utajeno :-) (04.05.2011)

Na tento film jsem se dívala s předpokladem, že se dozvím něco o Olze Hepnarové. Mé očekávání nebylo vyslyšeno a celý film (naštěstí krátký) jsem poslouchala řeči zatrpklého, věčně nespokojeného chlapa, který celých dvacet minut nedělal nic jiného, než se vztekal, nadával a pobíhal polonahý po tmavém bytě, navíc tak drmolil, že jsem pochytila každé třetí slovo. Opravdu hluboký zážitek! (03.03.2011)