Scénář:
Engin GünaydınKamera:
Gökhan TiryakiHudba:
Attila ÖzdemiroğluHrají:
Settar Tanrıöğen, Ercan Kesal, İlker Aksum, Binnur Kaya, Şinasi Yurtsever, Tayfun Sav, Murat Taşkent, Nedim Suri, Güneş Berberoğlu, Engin Günaydın (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Na první pohled je to obyčejná a šťastná rodinka z tureckého maloměsta, ale ač na povrchu vypadá vše v pořádku, uvnitř to hnije. Vše vyvrcholí, když se otec Celal pokusí zabít svou ženu Sevilay, aby si mohl přivlastnit její skryté úspory a vesele je rozhazovat po erotických klubech. Celou věc nafinguje jako nehodu a když tedy Sevilay "záhadně" zmizí, snaží se před okolím předstírat hluboký zármutek. Pak se ale stane něco, s čím nepočítal...
Černá komedie, která na kostře jednoduchého příběhu splétá jemnou síť humoru a štiplavých glos k rodinným vztahům v Turecku, je jedním z nejoceňovanějších tureckých filmů roku 2009. (Niktorius)
(více)Recenze (2)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $879,768║ ()
Vavien (což je mimochodem turecký výraz pro schodišťák aneb střídavý přepínač č.6) se drží soudobých tendencí tureckého mainstreamu propojovat dříve spíše oddělené kategorie zábavného a sociálně-kritického snímku. Ve svých vtipně-kritických glosách je ale až překvapivě jemný, lehkonohý a jinotajný - až pojímám obavy, že nejden nepozorný divák vstane od obrazovyk za brblání "vždyť to o ničem nebylo". Nemiznoucí přiblblý úsměv Celala, strhaná tvář Sevilay a velké množství prosluněných scén jsou přitom zásadním klíčem k celé pointě - rodinné vztahy c tureckém maloměstě, tak jak je předhazuje film, se utápí v porchnosti a předstírané pohodě; pod jejich vypulírovanou slupkou chybí opravdový cit a hlavně komunikace. Otec svou (a Alláh ví, jestli vůbec nějakou jinou) ženu nemiluje, jedná s ní cynicky a místo starosti o domácnost se potuluje po hampejzech. Paní domu zase nemá vůli postavit se na vlastní nohy a odevzdaně se nechává vláčet zvůlí svého muže. Vztah jejich syna k sousedovic (sexy) dcerce se může jevit jako projev čisté lásky, ale i za ním je spíš pubertální touha po sexuálním vzrušení, nežli cokoli jiného. Každý před každým něco tají a každý na někom jiném nesnáší něco, co sám dělá... A to vše v rozverném (a kvalitním) filmařském zpracování, které tomu dává sympaticky ironický podtext. ()