Sedia elettrica

Špinavé, kýčovité, a značně obskurní eurocrimi, natočené v téměř noir atmosféře, celkově nejde o nic mimořádného, jde o sotva průměrnou záležitost ze světa mafie (pomsta mezi zločinci, resp. jednoho z nich) - kopie americké klasické americké gangsterské éry z doby prohibice, zde zasazené do Evropy (Řím). Neuvěřitelně levný rozpočet je tu vidět téměř ve všech směrech (od režie, přes střih až třeba po dětinsky vypadající akční scény), najde se zde celá řada zcela zbytečných, řekl bych dokonce idiotských scén (viz romantika, posezení u stolu, balonky a mladá holka na kolečkových bruslích), nuda převažuje, film je i dost matoucí, většina filmu se skládá z flashbacků. Pod filmem je podepsaný jako autor režisér Fidani, kdy na 70% materiálu z tohoto filmu, bylo použito v jeho druhém a posledním eurocrimi "La legge della camorra", které je prý snad ještě horší než tento film, zatím jsem jej neviděl, tak nemohu posoudit. Malé plus jen za některé ohavné scény a násilné mordy. Hlavní roli zde vytvořil původem íránský herec, který mě ale moc nepřesvědčil, k vidění je tu mladičká Simonetta Vitelli. Viděna asi 81. minutová italská kopie v neskutečně zchátralém stavu (matné barvy, špatný zvuk atd), kde dole pod obrazem bylo slovo" for screening only".Větina hard-core fanoušků ale jistě tento Eurotrash ocení. (12.04.2013)