Yamada, samuraj z Ayothaye

Vůbec ne špatné. Některé souboje jsou až groteskně zrychlené, ale nechybí jim brutalita, tvrdé údery a surovost. Mohlo by jich být, ale více, přece jen věnovat většinu času nastínění vznikající lásky mladého Japonce k cizí zemi, může být čaesm únavné. Ve finále jsem byl ale mile překvapen, tím, jak dobře jsem se pobavil 7/10 (05.03.2012)

Takže tady máme další Thajskou bojovou řežbu. A zadařilo se! Tedy ... pokud se zaměříme zejména na akční bojové scény a jejich choreografii. Co se týče děje, jedná se o stokrát ohranou písničku, která ovšem příznivce akčních filmů vždy příjemně zahřeje na srdíčku. Samuraj a skvělý bojovník z Japonska se dostane do kmene Thajských bojovníků. Bojový kmen, který téměř všechen svůj denní čas věnuje tréninku bojového umění muai-thai. Samuraj je zraněný, nějaký ten čas se prospí ve svém novém útočisti a pak se zde začne poohlížet. Bojový styl, který nezná, ho zaujme a při konfrontaci svého karate+aikida selhává na plné čáře. Rozhodne se tedy požádat o tréning, je mu vyhověno a dostane k tomuto největšího mistra celého kmene. Chlapík jako z oceli, který drtí oponenty těmi nešílenějšími způsoby. Tonny Jaa zde má skutečně konkurenci... Samuraj se rychle učí a svoje nabyté bojové zkušenosti a styly ještě zkombinuje s muai-thai. Stane se z něj mistr první velikosti, ovšem na svého učitele a přítele evidentně nemá... Vesnice je přepadena japonskými šmejdy, kteří chtějí zavraždit samuraje. Přichází na řadu několik konfrontací, tasí se zbraně (meče, nože, kladiva, ...) a z filmu se stává ještě větší řežba. Krev stříká na všechny strany ... Blíží se finální zúčtování samuraje s japonským zrádným šmejdem a spoustou ninjů. V modrém osvětlení při plápolání ohňů se rozjíždí špičkový martial-arts masakr, který se exponencionálně vybičuje na maximum, když samurajovi příjde na pomoc jeho učitel. Dobrá stovka ninjů se stává oběťmi strašlivého martial-arts pekla!! ... Prostě paráda!! Thajci opět bodují. Akce, atmosféra, prostředí jsou úžasné. Akce je v pohodě srovnatelná téměř s Tonnyho kousky nebo s nedávno vzniklou, ještě lepší Thajskou řežbou, než je tato, Bang Rajan 2 (2010). Souboje jsou tvrdé, kontaktní, brutální, perfektně sesnímané. Opravdu je na co se koukat. Dějově se film zbytečně vleče a chvílemi má opravdu hodně nudné pasáže. Ale i tak se jedná o špičku v tomto subžánru a všem příznivcům bojových martial arts filmům vřele doporučuji!!! (20.03.2011)

Úspechy ktoré zaznamenali Bang Rajany, Thajčanov navnadili a ďalší snímok nesúci sa v podobnom duchu na seba nenechal dlho čakať. Je fakt, že si stále držia svoj vysoký štandard, rýchle ruky a vysoké kopy. To že do monoetnickej dediny zakomponovali aj niekoho iného bol kus risk, ale na počudovanie vyšiel. Tak sa vo filmovom boji stretli dosť amatérsky pôsobiaci samurajovia versus siamský dedinčania, ktorí ani neorú ani nelovia len sa cvičia v bojoch. Však načo? Všetku robotu za nich odvedú ženy, a na ovocí sa dá tiež slušne vyžiť. Druhý krok vedľa spravil samotný scenár, ktorý do priamočiareho príbehu prilepil van Dammovskú vložku Súboja cti. Vložka síce zaujímavá no totálne vytrhnutá z kontextu a navyše v skrátenej forme vyznie dosť fušersky. Fakt, že k súbojom v turnaji nakoniec ani nedôjde korunuje tento veleomyl filmu. Strih, a sme opäť pri Japoncoch. A nastupuje tretí najpatetickejší krok vedľa, súboj v uličke. Efektný tak, že nejednému jatkachtivému divákovi zaplesá srdiečko, ale naivita by sa tu dala krájať na kilá. Prvý dojem z filmu bol však na vysokej úrovni, všetko mi to došlo až po projekcii čiže celkový dojem by som klasifikoval do veľmi slušného nadpriemeru hodného ďalšej projekcie. (23.10.2011)

Patřičně tvrdé souboje, které mohly do převážně melodramatické hudby zabalenou báchorku aspoň trochu pozvednout nad thajský průměr, jsou nepochopitelně v koncovce rušivě zrychlovány. Když si k tomu ještě přičtu sekvenci lesní bitvy dvou kmenů, kdy totální převaha jednoho nad druhým působí nechtěně úsměvně, a příliš dlouhé sledy bodů katanou při soubojích s chladnými ocelemi, nadšení kolegy Flipnica rozhodně nemůžu sdílet. (28.03.2011)

Mám rád muay thai a páči sa im jeho štýlové zakomponovanie do akčnej kinematografie, ako sa to v ostatných rokoch efektívne darí thajským filmárom. V tvárach fúzatých kráľovských gardistov, ktorí sa na seba podobali ako vajce vajcu sa mi síce občas orientovalo trochu ťažšie, ich protivníci z radov konkurenčného klanu či japonských nepriateľov sa počas súbojov správali na môj vkus príliš pasívne, až to miestami vyzeralo, ako keby odovzdane čakali na smrteľnú ranu a výhrady mám aj k predstaviteľovi hlavného hrdinu Seigimu Ozekimu, ktorý oproti svižným Thajcom pôsobil ako poleno (pochybujem o tom, že tento chlapík niekedy v živote seriózne trénoval bojové umenia), inak je ale Yamada z hľadiska úrovne choreografie bojových scén a celkového vizuálneho dojmu uspokojivá akčná mastenica. (26.03.2012)