Johnny Cash: Live at Montreux 1994
Obsahy(1)
J. Cash spolu s Hankem Williamsem je králem americké country, proslul přesahem do gospelu, folku i rocku. Spolupracoval s Elvisem, Dylanem, U2, Tomem Pettym a dalšími. Nahrál více než dvěstě alb. Hej průvodčí a Plač, plač, plač - to byly Cashovy první úspěšné písničky. Následovaly kriminálnické songy: Blues Folsomské věznice a Sekám dobrotu. Počátkem šedesátých let byl závislý na alkoholu a amfetaminech. Až v roce 1964 se vrátil písní Ohnivý kruh, ale pak ho v El Pasu zavřeli za to, že pašoval drogy v pouzdře na kytaru. Ze dna tehdy Cashe vytáhla členka slavné skupiny Carter Family June Carterová. Cashův comeback potvrdily jejich dueta: Jackson a Kdybych já byl truhlářem. V 70. letech nahrál více hitů, například Nedělní ráno, Muž v černém a tematická alba - o indiánech, pistolnících, o hornících a stavbařích železnic, také o bibli a Jesse Jamesovi. Hrál v řadě filmů do té doby, kdy lékaři u Cashe diagnostikovali Shy-Dragerův syndrom. Choroba pak byla zastavena, a tak jsme před pár lety mohli "muže v černém", který má navíc po operaci srdce, přivítat i v Praze (poprvé zde koncertoval v roce 1978). 90. léta znamenají pro Cashe jeden triumf za druhým. Stárnoucí countryový král ve spolupráci s heavy metalovým producentem Rubinem, nahrál tři mistrovská, netradiční alba. Jedno, realizované v Rubinově a Cashově pokoji, pouze s akustickou kytarou. Druhé s folkrockovou skupinou Toma Pettyho The Heartbreakers a poslední: živé improvizované televizní vystoupení s Williem Nelsonem. Svět se dočkal takových perel, jakými jsou Cashovy interpretace písní Leonarda Cohena, Toma Waitse nebo hardrockových Soundgarden. V sedmašedesáti Cash dosáhl interpretačního mistrovství. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Zvukaři tohohle koncertu by za úvodní písně, kdy Cashův hlas téměř není slyšet, potřebovali dostat za vyučenou (stejně jako režisér a kameramani, kteří podle toho, jak unylou práci odvedli, snad spali). Jakmile však muž v černém popadne černou kytaru a spustí pár písní z tehdy čerstvého alba American Recordings (I), je to hned mnohem, mnohem lepší. Mimochodem zdejší oficiální distributorský text... To je vážně síla. ()
Dávám jen 3*. A proč? Hlavně protože zase nezazněly moje oblíbené! Celkově se však jedná o velmi pěkný koncert s trochu starším Johnnym Cashem, což vůbec ale vůbec nevadí. ()
No na pokraji nevim . Samozřejmně v tu dobu už nebyl nejmladši . Do koncertu dal ale naprosto vše a i v takto pokročilem věku naprostá jednička. Doporučuji všem fanouškům . ()
Pěkně to těm starým pánům šlape, ale stoprocentní to není. 62% ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Gavin Taylor; rok výroby 1994/2004. ()
Jeden z průměrných videozáznamů koncertů Johnnyho Cashe. Ten, už dávno ne tak démonicky drtivý, jako byl v padesátých, šedesátých a částečně i sedmdesátých letech a ještě ne tak temně osudový, jakým se stal ve famózním závěru své kariéry, podává standardní výkon. Kapela hraje příliš profesorsky a v některých fázích programu se zdá, že hudebníci jsou myšlenkami jinde, než jsou jejich prsty, jejich publikum a možná i jejich šéf. Ve srovnání s přelomovým koncertem na rockovém festivalu v Glastonburry, kde Cash vystoupil ve stejném roce, je to jen padesátiprocentní odvar. (V rozporu s oficiálním doprovodným textem, Johnny Cash za život nenahrál více než dvěstě alb, natočil jich zhruba stovku, ale i tak je to úctyhodné číslo. Jak ovšem, proboha, dospěl distributor k názoru, že I Walk The Line, v diskutabilním překladu Sekám dobrotu, je "kriminálnický song"?) ()
...alespoň někdy se na tu ČT1 dá dívat, sic kolem půlnoci! ()