Centre Forward
Recenze (3)
Toto bol najhorší športovec, o ktorom bol kedy natočený nejaký film. Pri tréningu, keď mal stokrát kopnúť gól o stenu, takmer umrel. Pri záverečnom zápase, keď mal kopnúť gól do brány, trafil z pár metrov opakovane tyčku. Ja neviem, či šlo zo strany severokorejských tvorcov o nedostatok súdnosti, alebo sú fakt ako národ tak zlí športovci, a je to asi jedno. Hlavne, že je to sranda. Napätie sa buduje prestrihmi na náhodných súdruhov komentujúcich dej, celé je to patetické až hrôza a navyše poprepájané bolševickými pesničkami o sile ducha. A záver, kde v párminútovom intervale opakujú rovnaký záber, pričom sa má jednať o niekoľko rozdielnych záberov, ten to korunuje. ()
Severokorejskému sportovnímu filmu se nedá odolat, když se, jako jeden z mála severokorejských filmů, dá sehnat. Zážitek je to samozřejmě úžasný - film z konce sedmdesátých let, který ale vypadá jak z konce čtyřicátých a jelikož sportovní námět o mladém "nadějném" fotbalistovi, který udělá při svém prvním zápase ostudu, nenabízí tolik prostoru pro chválení vůdce, tak aby se to dohnalo, jsou zde tři krásné budovatelské lidovky o tom, jak je vůdce úžasný. Jinak to má stejné schéma jako většina sportovních filmů - týmu se nedaří, problém je v hlavním hrdinovi, ten se ale nevzdává, zlepšuje sebe i svůj tým a nakonec se jim povede těsně vyhrát důležitý západ. Myslím, že to ani není spoiler, tohle je jasné už od začátku. Herecky je to směšné, filmařsky zaostalé (a scény zápasu jsou mizerné - často tam jen běhají lidé, kteří mají být fotbalisté, ale míč je vidět málokdy) a scénář je vyloženě pitomý. Jestli takhle vypadá trénink prestižního fotbalového týmu, tak jsem se měl vykašlat na studium a hrát od dětství fotbal, jelikož chodit do schodů a ze schodů zvládnu taky a kopnout gól do brány těsně před ní taky. Mohl jsem být celebrita, prali by se o mě v Anglii nebo Španělsku a nemusel bych teď koukat, jak to klukům severokorejským jde hezky od ruky. Ačkoli oni mají superschopnost - a tou je bezpodmínečná láska k vůdci, kterého tu milují všichni a asi jen díky tomu se In Son dožil velkého zápasu, jinak by ho chudáka asi zabili, aby nedělal ostudu. Zvlášť, když jeho sestra tančí lidové tance a miluje ji celý národ. Každopádně film je to sice pitomý, ale stejně jako Soudružka Kimová bude létat, je to fascinující exkurze do propagandy snad nejvíce totalitní země na světě. Jednak je to exotika, jednak občas sranda (třeba když tréninková montáž končí záběrem na křečovitě nadšený tým na horské dráze), za obojí jedna hvězda, takže celkově 2* ()
Sportem k trvalé indvaliditě! Mladý severokorejský fotbalista se během zápasu stane černou ovcí týmu. Jeho pekelný výkon na hřišti pozoruje i jeho sestra, dívka k smrti milující tanec, která mu navrhne, aby na sobě ještě víc dřel. Její bratr, konsternován tréninkovým programem skupiny tanečnic, si vezme její slova k srdci. Trenér fotbalového mužstva si povšimne, jak se náš hrdina potí až do úplného seschnutí, a proto výrazně zvýší tréninkovou zátěž pro všechny členy týmu. Jenže se objeví nový nepřítel - lenost! Někteří členové totiž nechtějí ukončit kariéru na hřbitově. Jak to nakonec dopadne, neprozradím. Ano, je to skutečně bizarní film, takovéhle kousky se u nás netočily snad ani v padesátých letech. Všichni uvědomělí, všichni milující zemi a vůdce, všichni tlačeni nesnesitelnou touhou se zlepšovat. Technická kvalita snímku odpovídá našim čtyřicátým a padesátým létům, navíc je film černobílý. Použitý hudební doprovod rovněž silně připomíná padesátá léta. Herci přehrávají, pokud se usmívají, vypadá to často nuceně. Ne, tyhle filmy nejsou na každodenní sledování. Přesto takovéto exotické snímky mají určité kouzlo, do severokorejského skanzenu se člověk jen tak nepodívá. 50% ()