Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Krátkometrážní
  • Akční

Recenze (427)

plakát

Pouic Pouic (1963) 

S takovým obsazením by se musel Jean Girault hodně snažit, aby natočil blbost. Námět je sice velmi jednoduchý, koneckonců od tohoto režiséra žádné složitější snímky neznám, avšak dobrý scénář spolu s takovými esy jako je Louis de Funes, Mireille Darc a Christian Marin dává bránicím diváků pořádně zabrat. Mužské oko rozhodně spočine na půvabech temperamentní blondýnky s krásným úsměvem i tančící exotické krásky. Dokonce ani ten novácký dabing nedokáže tento snímeček zkazit. 95%

plakát

Příliš velká šance (1984) 

"Bez těch brejlí Vám to sluší daleko víc" - tak to je pravda, Julie Jurištová je krásná. Ale bez brýlí a cigaret, které její krásu neúprosně bortí. A tomuhle filmu by to slušelo daleko víc i bez Hapkova vypitého a vykouřeného hlasu chrochtajícího nějakou italskou sentimentální píseň. Jinak se filmu nedá vytknout celkem nic. Kanyza v roli člověka, který zabloudil do slepé uličky, z níž není cesty zpět, je výborný, z hlediska psychologie dokázal tuto postavu zahrát naprosto s přehledem. 90%

plakát

Smrt stopařek (1979) 

Arabela, vlhký sen tehdejších náctiletých chlapců, se ukazuje v celé své kráse. Nu což, zbývá jen litovat, že se totéž nepovedlo i u Patrasové. Na filmu mě lehce vadí dost nepravděpodobný scénář - kombinace náklaďáku, autobusu, dědečka a skládky mi přijde extrémně náhodná (a teď si představte, že by tam žádný autobus nejel, hm?). A ještě trochu víc mi vadí nepřizrozený soudruh Buchvaldek v roli komisaře. Na druhou stranu byl tento film tehdy velice odvážný, dnes by byl s tímto scénářem nenatočitelný - dívčina, která se zkamarádí s násilníkem, aby si u něj vymohla nějaké protislužby, a které se to asi i líbí, by dnes opravdu neprošla. A Perepeczko? Z něho jsem byl neklidný i u sebe doma. 85%

plakát

Na kolejích čeká vrah (1970) 

Na někoho tu čekal vrah, na mě tu však čekal ironický Sherlock Holmes v podání Sováka, který si z Watsona Hanzlíka neustále utahoval. Vedle vážného, klidného a zadumaného Hrušínského vypadá Sovák jako kabaretní komik. Nechci tím poškozovat jeho herectví, ale na tuhle roli se Sovák nehodí. Navíc tomu moc nepomáhá scénář, který je mu psán přímo na tělo - Sovák si v ironii liboval. Trocha nadsázky nikdy neškodí, ale zde to je toho dvě tuny na minutu stopáže. To však filmu na kvalitě nijak zásadně neubírá, námět je totiž výborný, hudba rovněž a Josef Bláha nepřekonatelný. 75%

plakát

Šílený Max (1979) 

Mel Gibson klidně může vyzvat Si Ťin-pchinga ve finále soutěže o neměnný obličej. Ten vypadá stejně jako zamilovaný manžel i jako mstitel toužící po pomstě. O ostatních postavách netřeba psát příliš mnoho, snad jen že všechny ženské jsou tam k nakousnutí (snad kromě tetičky) a motorkáři i policisté debilní. Ostatně nic nového pod sluncem. Hovořit o nějakém originálním příběhu také příliš nelze, protože příběhů o pomstě bylo zfilmováno tisíce. Navíc, než k něčemu zajímavějšímu dojde, uplyne vyvatovaná hodina. Navíc to vypadá, jako kdyby to ani pořádně neskončilo. Jediné, čím tento film hodně zaujme, je vykreslení prostředí, kde státní moc kapitulovala brutální anarchií. A kvůli tomu si jej i trochu cením. 50%

plakát

Drahé tety a já (1974) 

V momentech, kdy Jiří Hrzán zpívá a tančí, má člověk chuť využít možnosti rychloposuvu. Nevím, čím to je, ale jinak mi vůbec nevadí, a to ani v okamžicích, kdy se staví na hlavu. Přestože se Hrzán snaží velice, nedokáže si ukradnout celý film pouze pro sebe. Gollová zde sice již ztratila své mládí, nikoliv své komedíální umění a spolu s Evou Svobodovou vytváří výbornou dvojici (ač moc jako sestry nevypadaly). Ano, je to příběh velice naivní a celkem o ničem. Ano, vnímavý a zkušený divák dokáže pachatele odhalit ihned. To však neznamená, že se nevyplatí na něj podívat. Dobrého humoru přece jenom nikdy není dost. Odpovědní by měli litovat, že Gollová, které ve filmu přidali celých 9 let, nedostala po válce prakticky prostor. 70%

plakát

Gympl (2007) 

O budoucnost českého národa je postaráno, není třeba mít žádné obavy, přátelé! Omladina kouří, chlastá, souloží a maluje graffiti a na tom se dá přece stavět, ne? Vážně ne!? Tak v tom případě je to velice depresivní sonda do života čerstvě zletilých. Bezútěšnou situaci samozřejmě zhoršují i rodiče alkoholici i progresivní podnikatelé se schopností koupit si cokoliv a kohokoliv. Co mladých herců týče, Vorel hrál velice přesvědčivě, Mádl hrál stejně jako ve všech ostatních filmech, kde jsem ho viděl, a zbytek se přinejmenším snaží. Co se týče dospělých herců, dospěl jsem k názoru, že tihleti nemuseli fakt nic hrát. Prevít Kraus hrál prevíta, rozevlátý Matonoha hrál rozevlátého třídního, suchar Schmitzer hrál suchara a neukojená Holubová hrála neukojenou ředitelku, kterou ukojí až Kraus. Přestože to považuju za poměrně dobrou sondu do života naší omladiny, množství vykouřených cigaret a vypitého alkoholu přesahovalo mnou tolerovanou hranici - tolik se toho snad nevykouří ani ve westernech. 70%

plakát

Parazit (2019) 

Bong se opět vydal na cestu boje proti všežravému kapitalizmu a vyslal do světa rodinku norníků. Ti s grácií sobě vlastní se radují i z takových maličkostí jako objevení bezplatné wifiny. A co teprve, když se naskytne příležitost v podobě řádně zdegenrovaných elitářů,kteří jsou ochotni zaplatit si i za arteterapii! Přestože laciné kalhotky před splaškovou pohromou zachránit nedokážou, do "vyšší společnosti" se jim dveře otevírají téměř samy. Vše je velice zábavné do té doby, než se na scéně objeví krvelačný krtek a promění celý závěr filmu v kečupovou hostinu. Jsem upřímně přesvědčen, že Bong se svojí fantazií by dokázal najít méně násilnou cestu, jak tento příběh zakončit. Aspoň že je Bong originální v výběru postav, které nechá odejít na onen svět, nicméně tímto stylem celý film o třídu srazil. Člověk tedy musí být rád, že krtčí doupě nezůstalo dlouho ležet ladem. Kapitalizmus tedy opět zcela nezvítězil a já se těším, s čím na mě pan režisér vyrukuje příště. A doufám, že svou chybu nezopakuje. 80%

plakát

Něždanno-něgadanno (1983) 

Mám za to, že v Sovětském svazu mnoho romantických komedií nenatočili, toto je má první viděná a u mě dopadla velmi dobře. Ano, nevyhýbá se klišé typu on miluje a ona nenávidí a naopak, ale není to tak do očí bijící jako u západních analogů. Scénář navíc spáchal Emil Braginskij, který do příběhu zařadil mnoho poznatků ze své novinářské praxe a to hlavně, co se úřednictva v tehdejších časech týče. Výborný je i policejní výslech. Žanna Kapustina v podání Taťjany Dogiljevy je prostě k nakousnutí a Jurij Bogatyrjov je ten správný úředník, pro kterého jsou všichni dědicové nenažraní. Vynikající je i přeslazený hudební doprovod (ano, přesně takové miluji). Celý film popisuje odvěkou pravdu, že štěstí ani lásku si za peníze, v tomto případě zděděnou pokojovou uměleckou galerii, nekoupíš. Už jen pro to, že se o to budeš bát. 85 %

plakát

Naše malá sestra (2015) 

Vítejte v domě, jehož dřevěnou existenci by snadno mohla vyřešit jedna škrtnutá zápalka. Máme tu čtyři sestry, které zrovna neměly moc štěstí na rodiče. Jejich otec byl chlívák obecný a matka tuto skutečnost jaksi neunesla, proto je ponechala svému osudu. Nejstarší sestra je asi tak vřelá jako sestra Ratchedová, přičemž se peleší s ženatým doktorem, druhá je k zulíbání s příchylností na zkrachovalé chlápky, kteří ji využívají jako živou peněženku, a navíc se ráda napije, a třetí si stále sveřepě zachovává svou dětskou duši. A tyhle z té čtvrté udělají ožralého Messiho. Kdo čeká snímek plný děje, bude zklamán. Zde se střetávají různé názory na to, jak žít svůj život a jak vycházet s těmi okolo. Myslím si, že na tenhle film by měl být divák trochu melancholicky naladěn. Je to vlastně neskutečně příjemný film plný pozitivní nálady a rozzářených úsměvů, ale také film, ve kterém se možná až příliš moc umírá. 100 %

Reklama

Reklama