Recenze (2)
Laibach je slovinská hudobná skupina. V roku 1980 sa sformovala v meste Trbovlje, ktoré bolo súčasťou dnes už neexistujúcej Juhoslávie. Ich produkcia je kritikou označovaná ako neoclassical dark wave, electro-industrial či experimental avantgarde. Tvorba tejto kapely je originálna, nenapodobiteľná, jedinečná. Ôsmeho septembra roku 2003 im vyšiel, pod značkou vydavateľstva Mute Records, šiesty radový štúdiový album, ktorý nesie názov WAT. Ako video bonus ku tomuto albumu bol o rok neskôr vydaný dokumentárny snímok "Film about WAT", ktorý vznikol pod režisérskou taktovkou Sašo Podgoršeka. Je kontroverzný a nadčasový. Tak ako sú fanúšikovia tejto hudobno-umeleckej formácie zvyknutí. A presne im je aj určený, členom NSK (Neue Slowenische Kunst) a ortodoxným priaznivcom fenoménu Laibach. **** ()
Můj čtvrtý dokument o Laibachu obsazuje v tomto počtu účastníků nijak valnou bronzovou příčku. Podgoršek předběhl sám sebe a nadále by měl působit zase jako tvůrce klipů a nikoliv dokumentů, ke kterým přistupuje s poněkud zabržděnou fantazií, poněvadž se as domnívá, že pro ni není v tomto formátu místo. +++++ A film about WAT sestává ze dvou částí. První je kratičká historie bipolárního poválečného uspořádání světa, která vysublimuje zřejmě v dějinně nevyhnutelný vznik Laibachu. Nyní již ne Svět, ale Laibach je objektem zájmu dokumentu a začíná rekapitulace jejich působení. Vznik, koncerty, slavné "Bravo interview", zákazy, provokace, turné, vydávání alb, propojení s politikou. První půle školometským způsobem průměrných, vzdělávacích dokumentů o historii dokráčí až k vydání pro rok 2004 aktuální album W.A.T. a překlápí se v půli druhou. +++++ Zbytek filmu prezentuje jednu po druhé skladby z příslušného alba a divák zjišťuje, že A film about WAT je opravdu film o WAT. Prezentace spočívá v puštění ukázky z klipu či videoprojekce ke skladbě a samozřejmě i samotné skladby. Roztomile přízvukem poznamenaný, pomalu, anglicky hovořící hlas nás seznamuje s tím, o čem skladba je, co se jí Laibach snažil říct atd. Zní to poměrně nudně, ale nepovrchní fanoušek Laibachu se může pobavit ironií a sarkasmem. Je ovšem otázka, zda z tónu hlasu tušený úšklebek na tváři komentátora vykládat jako ryzí ironii či pobavení z toho, že komentář bude jako ryzí ironie vnímán, ačkoliv je ironií na druhou, tedy myšlen smrtelně vážně. +++++ Za všechny si dovolím citovat jeden, k Hell: Symetry: "Tato píseň je o dobru a zlu, akorát že tentokrát je zlo dobré a dobro zlé. Laibach je samozřemě na obou stranách. Tak jako vždy." Silné *** jako snad nepovrchní fanoušek. ()