Obsahy(1)
Někteří naši spoluobčané se snaží kultivovat místa, tedy vše co zbylo po vesnicích, městech, tvrzích a zámcích v bývalých Sudetech. Vlastními silami, někdy s pomocí rodáků těchto míst srovnaných se zemí. Zbavují místa náletových stromů a bývalá sídla osazují orientačními tabulemi se základními informacemi o místech jedné kultivované osobité civilizace (českých Němců), která skoro bezezbytku z těchto míst střední Evropy zmizela. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
O nadšencích pro nadšence... ()
Určitě pozitivní dokument. To, že po válce odsunutí Němci se do svých rodišť nikdy nevrátí je fakt. Za prvé řada městeček a vesnic v pohraničí v bývalých vojenských prostorech zkrátka zanikla a v těch co zůstaly dnes někdo žije. Navíc - naštěstí odsunutí nemají na tyto majetky nárok. Netvrdím, že se při odsunech neděla zvěrstva a že vše probíhalo korektně. Netvrdím ani, že všichni Němci měli odejít, respektive měli být odsunuti... Bohužel toto byl důsledek agrese (již druhé) Němců a nechci to zde rozebírat. To, že nějaký ten spolek z Německa tam a tam dal peníze na opravu zdevastovaného kostela, či bývalého německého hřbitova čas od času slýcháme... Velmi pozitivně však vnímám fakt, že se o původní předválečný ráz krajiny a sídel začínají zajímat i mladí lidé a začínají pro zlepšení těchto (svých) vesnic a městeček něco dělat. Řada z nich leží navíc v malebné krajině a tak ta devastovaná a opuštěná sídla zde působí velmi kontrastně. A ještě pozitivnější je, že se o tyto věci zajímají i nově příchozí, nemající v těchto místech kořeny... To je správná cesta k návratu. Cesta k vážení si sebe sama, cesta k vážení si svého okolí i svých sousedů. Vážení si toho jak to vypadá i bezprostředně za mým plotem, kde už to není moje, ale kde bych přece měl mít zájem na tom aby i tam to bylo pěkné - vždyť v tomto prostředí žiji...... jakoby se dostavovalo pozvolné očištění našeho komunismem zadupaného ducha a i respektu ke kořenům svým, i těch co tu žili přede mnou . ..Také znám některá z těch míst na jihu Čech uprostřed lesů, kde na člověka sedne podivný smutek. Míst,kde najednou narazíte na základy domů zarostlé keři a stromy, občas v kapradí zavane na vás chlad a vlhko ze zbytků nějakého bývalého sklepa... Uprostřed vzrostlého smrkového hvozdu najednou rostou jabloně, hrušně, třešně... v místech dávných záhonků rostou divoké narcisy a tulipány... najednou si v duchu broukáte ,, Řekni, kde ty lidé jsou, - co se s nimi mohlo stát... ". * * * ()