13. komnata Ivana Břešťáka (S16E19)

Televizního reportéra a publicistu dostala vážná psychická nemoc až na dno a vyřadila ho na několik let i z profesionálního života... Televizní reportér Ivan Břešťák patřil k těm nejznámějším mediálním tvářím. Pracoval pro Českou televizi, publikoval v řadě deníků a časopisů a posléze se stal na konkurenční televizi populární hvězdou. Jeho reportáže, mapující především oblast organizovaného i mezinárodně organizovaného zločinu, sledovaly miliony diváků. Jako dítě s výrazným hudebním nadáním vystupoval v souboru Bambini di Praga. Po skončení základní školy začal studovat na gymnáziu Nad Štolou, vyhlášeném pro studenty působící ve vrcholovém sportu. Ivan hrál závodně volejbal v dorostenecké lize ve Středisku vrcholového sportu Rudá hvězda Praha. Ale především miloval film a po maturitě chtěl studovat FAMU, kam se kvůli kádrovému profilu rodičů nedostal. Po vojně pracoval jako rekvizitář na Barrandově. Po roce 1989 začal psát do nově vznikajících deníků a časopisů, ale stále ho přitahovala vizuální mediální sféra, proto externě natáčel televizní reportáže a přihlásil se do konkurzu na redaktora. Jako reportér se podílel na velkém množství pořadů. Aby obrovské pracovní nasazení vydržel, pomáhal si prášky a současně ve velkém konzumoval alkohol. To ve spojení s těžkou bipolární afektivní poruchou, kterou mu lékaři diagnostikovali, způsobilo jeho pád: nedbal několikerého varování od odborníků, nadřízených, přátel ani kolegů, aby s nezřízeným životem skončil. V roce 2007 dostal z televize vyhazov a ocitl se na dlažbě. Nepomohla ani následná hospitalizace v Bohnicích, znovu se vracel k sebezničujícímu způsobu života. Ten mu rozvrátil rodinu. Manželka od něj odešla s dcerou, přišel o majetek i byt. Přespával v keřích nebo odstavených vagonech na nádraží a uvažoval i o sebevraždě. Opakovaně se ocitl v bohnické léčebně, kde pro něj lékaři hledali vhodnou kombinaci medikamentů s podmínkou, že přestane pít. Doslova za pět minut dvanáct se rozhodl, že se chce závislosti zbavit. Sebral zbytky vůle, kterou si pamatoval ze svého sportovního období, a dokázal to. Pomohlo mu i to, že se zpráva o jeho životní situaci ocitla v respektovaném týdeníku. Dostal novou šanci a úspěšně působil v PR agentuře. O svém příběhu napsal knihu. Nyní je v invalidním důchodu, ale stále publikuje a angažuje se v charitativní organizaci, která pomáhá lidem, postiženým maniodepresivní nemocí. (Česká televize)