Katok i skripka
Valec a husle
The Steamroller and the Violin
Obsahy(1)
Jeden všední den v Sovětském svazu šedesátých let... Jeden malý žák hudební školy Saša... Velká míra poetiky, která nás nechá nakouknout do dětského světa. Středometrážní film legendárního režiséra Andreje Tarkovského je filmovou básní i předzvěstí jeho budoucího stylu. (Zrzunda)
Recenze (25)
Prequel Ivanova dětství. ()
Tarkovského ranný film o malém chlapci - houslistovi je oslavou fantazie. Je plný rafinovaných záběrů, odrazů a pablesků. Už zde se objevuje tradiční Tarkovského fascinace vodou. Moskva je v tomto filmu plná louží, v jejichž odrazu dokonce sledujeme některé scény. Ta závěrečná, kde chlapec hraje na housličky v místnosti, která nápadně připomíná kapli, osvětlovanou jenom odrazy vody, je asi vrcholem celého filmu. ()
Tento diplomový film Andreje Tarkovského z roku 1960 získal mimochodem 1.Cenu Festivalu studentských prací v New Yorku v r.1961 a sám Andrej byl na tento snímek velice hrdý. Jde o film velice expresivní a značně vizuálně lahodný a citlivý. Andrej už od svého prvního filmu razí to, že je třeba se zaměřovat na jednoduchost a právě v ní hledat tu největší krásu. Musím říct, že se mu náramně daří. ()
Dalo by se rict, ze je to prokomunisticky snimek. Tech "indicii" tam nekolik bylo, at vice, ci mene zretelnych. A i kdyz to nesnasim, presto "Katok i skripku" neodsoudim. Kdyz se od toho odprostim, tak to byl zajimavy, skoro bych rekl pusobivy film o malem klucinovi, a myslim, ze Tarkovskij dobre vystihl, co asi takovy klucina proziva. ()
Tarkovského 3.audiovizuální počin už nabírá samozřejmě v malém měřítku obrazovou lyričnost, poetiku ale i duchovnost. Námět zcela odpovídající komunistické cenzuře, přece se ale nejedná o více zřetelně ideologicky podbarvený film, té nutné je řekl bych minimum. Snímek v sobě nese naopak vážné aspekty jako ,,sametovou" šikanu hlavního hrdiny, zmínku o válce (minimálně ideologickou), vztah ,,umělce" a přísného pracujícího -kdy se ale překvapivě oba doplňují, pracující je okouzlen houslemi-, Tarkovského dešťová vložka a podobně. Končí vlastně smutně -chlapec se do kina nemůže dostavit. Takže byť na každém záběru v ulici postávají Volhy jednadvacítky carevny, Sergej a jeho spoluválečnice se usmívají a tancují, Sergej plísní Sašu za odhozený chléb jak Lenin svůj lid, Andrej Tarkovskij dává filmu svůj dech. ()