Westerland

Uhrančivé lyrické drama o náhodném setkání a následném spolužití (sic) venkovského popeláře a bulimického narkomana se sebevražednými sklony, dokonale nasnímané na pozadí zamrzlých pláží ostrovního letoviska Sylt. Na přečtení tenké knížky německého spisovatele a dramatika Tima Staffela (*1965) Jesús und Muhammed s jednoznačným podtitulem "eine Liebesgeschichte" (vyd. 2008) potřebuje člověk zhruba stejně času, jako na shlédnutí její filmové adaptace pod názvem Westerland. Pro tu si Staffel na základě své knihy nejen sám napsal scénář, ale chopil se také režie - a nutno podotknout, že i přes své debutantství na všech frontách uspěl. Příběh Cema, syna tureckých emigrantů v Německu, a Jesúse, notorického kuřáka trávy a lháře, je nejen příjemně osvěžující a originální sám o sobě (Staffel se sympaticky vyhýbá stereotypům národnostních menšin nebo homofobie), ale ještě přichází ve výborném filmovém balení, ať už v podobě herců (jak nováček Wolfram Schorlemmer, tak otrkanější Burak Yigit zaslouží pochvalu), kamery (kritiky vyzdvihovaný Fabian Stuck beze zbytku vytěžil fotogeničnost větrných a zmrzlých písečných dun mého oblíbeného Syltu), hudby, režie... Během adaptace Staffel svůj námět značně přepracoval formálně i obsahově, a to ku prospěchu věci. Svižný, strohý ráz knihy ('Hauptsatzprose') je pravým opakem pomalu plynoucícho, rozvláčného stylu snímku, který je ve svém důrazu na "vyprávění obrazem" dokonale filmový. (Jediné, co ve filmu styl knihy připomíná, jsou krátké, máloslovné přímé řeči obou představitelů.) SPOILER WARNING Staffel ve filmu obrousil i hrany příběhu - ten je oproti knize zbaven téměř všech sexuálních náznaků (kolikrát se vůbec dotknou? jednou? dvakrát?), Cem nepřijde o práci, nepřestane studovat večerní školu, nerozhádá se s rodinou,... Autor si tak připravuje možnost věnovat se výlučně vztahu obou hrdinů, jejich naznačovaným (téměř nikdy explikovaným) citům, které záleží jen a jen na nich - tj. nejsou "rušeni" zlým vnějším světem (např. homofobií). Westerland je tak díky tomu univerzální studií vzestupu a pádu jednoho vzplanutí, které by se stejně tak mohlo týkat muže a ženy. Hypnotický snímek, na který člověk musí mít náladu. Podobně laděných filmů se v poslední době urodilo několik, nejen v Německu, které se stává skvělou studnicí GLBT snímků. Atmosférou západoevropského zapadákova je Westerlandu blízký (belgický) snímek Noordzee, Texas (2011), tématicky - analýzou vlivu mentální poruchy na vztah - pak obstojný a rovněž německý Silent Youth (2011), problematikou národnostní menšiny v Německu pak odlehčený Saša (2010), kde už ovšem národnostní jinakost tématem je. (PS: Pro mě jakýmsi předobrazem filmů, které se zaměřují portréty "obyčených" vztahů, je pak nedostižný Blue Valentine (2010), který už ale do rámce GLBT filmů nespadá.) (04.03.2014)