Stanje šoka
Stanje šoka
The State of Shock
Stav šoku
Režie:
Andrej KosakScénář:
Andrej KosakKamera:
Slobodan TrniničHudba:
Stefan ValdobrevHrají:
Martin Marion, Urška Hlebec, Nikola Kojo, Aleksandra Balmazovic, Emir Hadžihafizbegovič, Robert Prebil, Iva Krajnc, Vlado Novak, Arna ShijakObsahy(1)
Petr Zmazek pracuje v lublaňské huti, je šťastně ženatý a s manželkou vychovává dvě děti. Přestože s platem vychází jen taktak a řeší problém s bydlením, upřímně věří jak v Jugoslávii, tak v socialismus. Na rozdíl od svého nejlepšího přítele Jovana je vzorným pracovníkem. K zásadnímu zvratu v jeho životě dojde během oslav 1. máje v roce 1986. Je vyhlášen nejlepším dělníkem závodu a za odměnu je mu přidělen nový byt. V roce 86 je v socialistické Jugoslávii (stejně jako v tehdejším Československu) pro spoustu mladých párů vlastní byt nesplnitelným snem. Pro Petera je přidělení bytu takový šok, že omdlí a upadne do podivné letargie, ve které nevnímá okolní svět. Probere se z ní až za deset let, v den svatby své ženy s jeho přítelem Jovanem. To, že se s ním nechala manželka rozvést, aby si vzala Jovu, je pouze jedna z mnoha šokujících skutečností, se kterou se musí vyrovnat. Neexistuje už žádná Jugoslávie ani socialismus a idea bratrství a jednoty jižních Slovanů se utopila v krvavé lázni válečného konfliktu. V podniku, kde pracoval, pro něj není místo a do jeho vedení se dostali bezcitní kapitalisti. Na novou dobu není Peter připraven. Záhy ale pochopí, co musí udělat. Poté, co přijde o všechny peníze, které mu vyplatil bývalý zaměstnavatel, aby se jej zbavil, vyráží do boje za práva dělnické třídy... (Balkanfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (4)
[IFF 2012, Bratislava] ()
Jednoduchý, ale dobře vystavěný a vypointovaný příběh, decentní humor, dobří herci (skvělý Nikola Kojo), příjemná hudební složka a na závěr srozumitelné poselství. Takový chytrý mainstream. Přemýšlím, proč to tu někteří tak strhali. Část snad z neznalosti prostředí a historických souvislostí... Nevím taky, jak to měli v Bratislavě s titulky. Pro správné vyznění některých scén mi přišlo celkem důležité rozlišovat srbštinu a slovinštinu, které se zde skoro rovnocenně střídaly. Tyto jazyky zní možná dost podobně, ale ve skutečnosti se liší asi jako čeština od polštiny.... ()
Komédia s veľmi lacnou dávkou humoru. Goodbye Lenin bol dobrým námetom a áno , dá sa variovať. Niekto z toho chcel mať viac grotesku, alebo sa viac na tom smiať tak z toho spravil toto. Goodbye Lenin však ostáva stále o niekoľko tried vyššie. Na humor je ťažké pozrieť sa objektívne, no pokiaľ mi niekto naservíruje všetko čo poznám ( všetko lacne smiešne . Aktéra : okradnú o peniaze, jeho manželka sa po desiatich rokoch počas ktorých bol v Amnézii zoberie s jeho najlepším kamarátom... ) a ukončí konflikt s tým že : " podajte si ruky", tak nie je o čom. Bolo tam pekne vidieť, že hlavný aktér nerozumel tomu čo sa deje, ale dalo sa to spraviť oveľa lepšie. Nadnesenosť a absurdnosť tu mala veľmi podlomené nohy. Neveril som tam nikomu ani slovo. Takže som sa nemohol smiať. Aj humor potrebuje ducha. Nie len kameru a hercov, ktorých výkony boli navyše slabé. ()
Réžia: Andrej Košak Prostoduché, naivné, hlúpe. Tak ako dcére hlavného hrdinu utekali oči, tak jednotlivým postávam utekali charaktery a scenáristovi dialógy. Uveril by som, keby mi niekto tvrdil, že postavy sú neherci. Smiať som sa začal až v poslednej štvrtine filmu - pretože som už naozaj nemohol uveriť systému, akým sa autor snažil vytvoriť dramatické situácie. Pôvodne som plánoval hviezdy dve, ale po verejnej diskusii s režisérom Košakom (na IFF 2012, BA) a "presvedčivosti" jeho odpovedí, ktoré jednoznačne svedčili o tom, že sám si nie je istý, čo vo filme zámerom bolo, a čo zase nie, si nie som istý ani ja, či pri tých dvoch zostanem. ()
Reklama