Recenze (3)
Ztracen v místnosti, ztracen ve filmu. Studie vztahu diváka k fikčnímu světu filmu, diegezi. Sám Gidal: "This film is a consequent continuation and contraction of my film work, research which began with Room (1967). The film is not a translation of anything, it is not a representation of anything, not even of consciousness." Film nic nereprezentuje (než sama sebe, chce se dodat - téma tak blízké tehdejší experimentální kinematografii) - on jen mapuje místnost a pomocí svých postupů mapuje způsoby, jakými se divák nechává vtáhnout do jeho hry. Pomalý voyeurizmus kamery sledující vždy jen dílčí výseky potemnělého prostoru neustále dráždí divákova očekávání, jenž je z klasické produkce zvyklý na berličky, návody, jasné mapy, jak se orientovat v předkamerovém prostoru. Zde je orientace vždy ztížena, znemožněna, odsunuta na později, nerozpoznání měřítek a objektů je užíváno jako odrazový můstek k estetickým hodnotám - z objektů, jež nepoznáváme, si Gidal ponechává jen jejich základní kontury či barvy, jež dále abstrahuje, zkoumá, absolutizuje). Ironicky občas nechává Gidal rozsvítit obraz na maximum - ani poté nebude a nemůže být tajuplný pokoj viditelný, otevřený světlu. Gidal tak povětšinou nechává vládnout takřka úplnou tmu. ()
Tohle je pro hodně, ale fakt hodně trpělivého diváka, kterému nebude vadit, že celých 55 minut na obraze skoro nic není vidět. Celý tenhle film vznikl v jednom pokoji a Gidal nám zde onen (možná jeho?) pokoj prezentuje tak, že ukazuje i ty nejmenší detaily. Kromě pracovního stolu (na kterém je mnoho papírů a lampička), uvidíme třeba i určitá místa stěny a nebo taky strop celého pokoje. A ten pokoj je natáčen za tmy a jediným světlem je většinu času světlo kamery. Sem tam nám Gidal zabírá i jakýsi světelný bod, což filmu dodává jakýsi prvek mysteriózna (myšleno ovšem v experimentální rovině), který, jak později zjistíme, se nachází za roletou okna, tudíž je venku a mimo pokoj a není nám souzeno vědět, jestli je to jenom pouhé osvětlení venku nebo něco jiného (jednu chvíli to vypadá i jako UFO). Pak taky nějakou dobu není vidět nic a je jenom tma, ale to tvoří naštěstí tak pětinu, možná i jenom šestinu filmu. A světe div se, ono mě tohle zvláštní natáčení pokoje vlastně i celkem zaujalo. Je to absolutně minimalistický film, který své, často matné, záběry nechává na fantazii diváka. Osloví to však naprosté minimum lidí, většina v tom prostě uvidí jenom zmatené detailní točení pokoje za tmy, které je o ničem a nikam nevede. Ano, vadí mi, že je to nejspíš celé o ničem a Gidal tím nic říct ani nechtěl, ale přece jenom musím uznat, že na tom něco je. Čistě teoreticky se to dá brát jako předzvěst jednopokojových hororů a thrillerů, ale to už asi moc fantazíruji. Nebo snad ne? 4* ()
Experiment občasného a částečného osvětlování předmětů v temné místnosti. Jen pro fanoušky. ()