Recenze (2)
Sice teď mohu prohlásit, že jsem viděl žánrový film (spíše pokus o něj...) čistě z produkce Marshallových ostrovů, ale žeby to byl po většinu času nějak úžasný, nezapomenutelný zážitek, říct nemohu. Často jsem se buď prodíral zoufalou nudou s hnusně digitálním poloamatérským vizuálem nebo byl u scén s mysteriózními, magickými či jinak fantaskními zásahy konfrontován s pocitově šílenými nesmysly. Vnímal jsem a do jisté míry jsem si cenil snahu tvůrců filmařů, kterou bylo vidět třeba na pravidelných rámcových jízdach kamery městem s opakovaným hudebním motivem či využití stylizovaně retrospektivní sekvence, nebo také jistý filmově fanouškovský zápal v opakovaném výjevu Lañinbwilových nočních můr sestavených ze scén různých proslavených světových filmů (např. Jesus Christ Superstar nebo Pulp Fiction) – na druhé straně vůbec nemůžu říct, že bych alespoň trochu pobral, proč se to tam dělo, stejně jako spoustu dalších podivných událostí a nadpřirozených úkazů. S celkovou atmosférou sledovaného filmu jsem se nikdy do něj nedokázal dostat ani pocítit napětí a tak za celou snahu s oným zápalem uděluji 1 hvězdičku. Druhou hvězdičku nečekaně dodávám díky posledním 15 minutám, kde: 1) zazní (pro jistotu hned několikrát ve více verzích :o)) moc pěkná titulní písnička s kytarovým doprovodem a 2) během závěrečných titulků vidíme sérii nepovedených záběrů z natáčení, které se mi z celého filmu viděly jako nejzábavnější. Škoda, že ten vtip a nadhled, kterým tyhle záběry oplývají, nebyl vložen občas i do reálných scén z filmu, možná by byl pak stravitelnější. [35%] ()
Jako každý rok, letos už asi popáté, si jako poslední film co v něm uvidím vybírám něco opravdu extra, co je buď extra dlouhé a očekávám od toho úžasný zážitek, na který je třeba si udělat čas a náladu (tak tomu bylo poslední tři roky), nebo film, který je prostě něčím specifickým výjimečným. A i když o existenci tohohle filmu vím už asi dva roky, řekl jsem si, že letos nic víc extra, než mysteriózní fantasy čistě z Marshallových ostrovů (!!!), jen tak neseženu. A tak volba padla na tohle a i když jsem se dost bál, aby to nebyl špatný výběr, nakonec musím říct, že jsem nadšený. Je škoda, že to není úplně dotažené (třeba nechápu, proč má Lañinbwil halucinace, ve kterých se mu prolínají scény ze slavných zahraničních filmů či seriálů, včetně třeba Mr. Beana nebo Jesus Christ Superstar) a v něčem to zase vše zbytečně dovysvětluje, ale na rovinu, mám to přesně na 4,5*. Ony tyhle filmy ze zemí, ve kterých normálně žádná kinematografie neexistuje a všechno tam vzniká na koleně, s ochotnickými herci, kterými jsou lidé z ulice a prostě si jen chtějí z radosti zahrát ve filmu, pro mě mají vždycky něco do sebe a tenhle nejen že má ten jejich typicky příjemný feeling, on toho dokonce rozehrává víc, než by člověk čekal. Je to hlavně příběh o souboji dobra a zla, který sice probíhá mezi nadpřirozenými bytostmi, ale veškeré jejich boje se uskutečňují skrze obyčejné lidi a kromě téhle fantasy zápletky je to také lehce univerzitní a ještě lehčeji sociální drama, které má dostatečně propracované postavy, skvělou hudbu, hned několik podzápletek, které se postupně vyvíjejí, sem tam i příjemnou jemně vtipnou scénu a i trochu mysteriózní to skutečně je! Sice je už od pohledu jasné, že to není žádný profesionální film ani omylem, ale to se u filmu čistě z Oceánie asi čeká, takže když se člověk s tolerancí k tomuhle faktu zaměří na vše ostatní, je vidět, že to netočil nikdo bez talentu a tak to má nejeden zajímavý záběr, dokonce i srozumitelný zvuk a co se hereckých výkonů týče, jsou velmi příjemně civilní a ani jeden z neherců nepůsobí vyloženě trapně nebo dojmem, že by přehrával. A samozřejmě i trocha té exotiky z prostředí Marshallových ostrovů tam je a cením, že to nestojí jen na opájením z ní, ale je příjemně začleněná do všeho, co se tam děje. A že se tam toho neděje zrovna málo a že to tu stopáž umí docela pokrýt. Pravda, není to zrovna dokonalé, čtyři hvězdy by určitě byly objektivnějším hodnocením, ale nemůžu si pomoct, mě to tak moc nadchlo a tak moc potěšilo, že už podruhé za tenhle měsíc nadhodnotím a hodně slabých pět hvězd dám. Přeci jenom, pro Oceánii jsem měl slabost už od dětství a pro jejich žánrové filmy taky - jen je problém v tom, že tam skoro žádné nevznikají a pokud jo, tak jsou krátké a nesehnatelné, takže mi to nedá nepodpořit. Z celého mého exotického výběru 25 zemí, ze kterých jsem ještě nic neviděl, tohle pro mě skončilo na prvním místě společně s End of the Wicked z Nigérie, ale tam jsem dal pět hvězd z jiného důvodu, takže se mi povedlo nechat si to nejlepší opravdu až na samotný závěr. Jak žebříčku, tak celého roku 2022. Slabých 5* () (méně) (více)