Moje žádná rodina

Po Die Vaterlosen další pecka z ostrajchu, která si bere tak trochu na paskal "svobodne komunity" v 70. a 80. letech . Ty zly veci, které v cloveku jsou, a které v podstate nevyhnutelne zenou podobne projekty do zkazy, jsou v tomto snimku pokradmo naznacovany pochopitelne autentičtěji a skutecne jen po kouskach. Nejzajimavejsi je ovšem forma autobiografie, která spolu s pomerne tvrdou, presto přátelskou, dokumentaristovo/synovo snahu o zpoved matky, která ma na svedomi osud pana režiséra. Myslim, ze prave autenticnost a opravdu hluboky pohled do toho, jak podobny projekt poznamenal generaci lidi, které vyprodukoval, je natolik strhujici, ze si ho uzije siroke publikum... (29.06.2013)

Jel jsem po Německu a Polsku cyklojízdy po komunitách, ale žádná neměla společný sex. V tom je dokument neobvyklý. (23.10.2020)

Silný emocionální dokument (ještě umocněný atmosférou MFF Karlovy Vary 2013). To co trochu ztrácí na poli filmařském (v ČR není toto téma tak známé a tedy chybělo mi důkladnější vysvětlení kontextu), to vytahuje zase zpátky závažnost tématu a ono autobiografické pojetí dokumentu. Určitě by tento film neměl zůstat jen v rámci festivalových sálů! 4* (29.06.2013)

Osobní nasazení režiséra si zaslouží respekt… O podivných seancích, filmech a jiných aktivitách vídeňských akcionistů je známo celkem dost. Lidé v Rakousku mají údajně slušné povědomí také o akcionistické komunitě, kterou od sedmdesátých let pevně (míněno diktátorsky) vedl Otto Muehl. Tento sugestivní dokument prokázal, že stále je o čem mluvit a na odhalení čeká množství materiálů. Režisér Paul-Julien Robert snímek pojal jako vyrovnávání s dětstvím, které strávil v komunitě. Konfrontace s matkou, hledání dalších pamětníků, pátrání po otci – vše je mimořádně osobní a tíživé. Vzbuzuje obdiv i podivení nad otevřeným vystavením takové zkušenosti. Robert líčí, jak Muehlova skupina manipulovala, převracela význam slov, obratně vydírala. To vše za účelem zrušení mocenských elit a dosazení vlastních hodnot. Vzpomínky a citace doplňují akcionisty natočené záznamy (zachytili snad úplně všechno, na zpracování čeká tisíce hodin materiálů). Zrnité a odpudivé záběry pro mě znamenaly vrchol filmu. Kdyby někdo sestříhal objemný materiál do dvou hodin plných Muehla a bez autorského komentáře, byl bych první, kdo si koupí lístek. Říkám to však poněkud nerad, neboť režisér Robert v debatě po filmu připomněl, že snímek nebyl o Muehlovi, nýbrž o osobních zkušenostech a manipulacích členů jeho věku. Snažil jsem se to respektovat a nechat se vést jeho záměry. Snímek si to totiž zaslouží. (MFFKV 2013) (01.09.2013)