Recenze (2)
„Jednou tady poroste obilí a bavlna.“ Ano, s tímto tvrzením se tvůrci „trochu“ sekli, ale co se jim podařilo, bylo poutavě a vtipně (záměrně i nechtěně) seznámit diváka s tím, jak vypadá taková sovětská chlouba (obsahující kouzelnou bedýnku) a hlavně jak se v ní létá (i když jde v podstatě o zajímavou, ale stále jenom reklamu na československou aerolinku). Každopádně nebudu skrývat závist, a to jak ke vzdělanému pánovi, který si umí přečíst noviny ve čtyřech různých jazycích, vyklopit do sebe panáka kořalky a ještě k tomu stihnout zhodnotit atraktivitu letušky, tak především směrem k 4-letému Míšovi, který si při svém prvním letu (bez maminky!) počínal jako velký chlapák a hlavně na rozdíl ode měl k dispozici ten obrovský zmrzlinový pohár. A nevypadal marně ani ten vaječný produkt, vždyť:“Omeletu nezakazuje ani korán.“ Viděl bych to na slabší průměr. ()
Veskrze poměrně nevinné zlo (avšak stále zlo), které rozhodně může míru „agitovanosti“ normalizační poetice fádnosti jednoznačně závidět - nedosahuje totiž oné míry navozování iluzorních představ, že je vše tzv. v pořádku (že je možné vše si dovolit, všude se dostat, cokoliv si koupit) ; oproti normalizačním filmům též natolik nenutí diváka zapomínat na ty skutečné problémy. Nadšenecký komentář zde „jen a pouze“ ukazuje několik zásadních věcí: a) dá se dokonce letět i do cizích krajin (!), b) neexistuje lepší letecké techniky než u letounů Tu, které - c) využívají pasažéři všeho druhu (to jest všech možných národností a zároveň i vyznání (!). V podstatě je Goldbergerův film reklamou nejen na aerolinie, jež nemají konkurenci, ale je zároveň vyjádřením podpory snaze o tehdejší jakousi socialistickou globalizaci. Od odpadu to zachraňuje jen minimální míra ideologické agresivity (koneckonců, pořád jde jen o cestování). Ta je zdatně nahrazena podstatnou měrou nezdravého optimismu a nadsázky, jež určitě účelem nebyla a jíž si autoři jen stěží uvědomovali. ()