Popelčin komplex

Vstoupila jsem na tenký led

Datum: 5.12.2013 Autor: JANA MACHALICKÁ Zdroj: Lidové noviny Rubrika: Kultura Strana: 11

Dokument Olgy Sommerové Popelčin komplex, který dnes uvádí ČT art, je otevřená intimní zpověď pěti žen včetně režisérky. V záznamu týdenního sezení blízkých přítelkyň pod vedením Saši Berkové se otvírají staré rány a trápení. Vznikl tak emotivní a dramatický tvar, který se brzy přehoupne do obecnější polohy výpovědi o složitostech života.

 

 * LN Plánovala jste, že snímek bude i poctou Saše Berkové? 

 

Původně ne. Když ale Saša půl roku po natáčení zemřela, finále filmu jsem věnovala vzpomínce na ni. V devětapadesáti letech zemřela spisovatelka a pedagožka, která měla této společnosti ještě co dát. Saša byla přesně o měsíc starší než já. Obdivovala jsem ji a milovala. Její smrt byla pro mě šok.

 

* LN Jak dokument vznikal a kdy?

 

Před pěti lety mi Saša řekla: „Najdi pár žen, zavřeme se na týden na odlehlém místě a podstoupíme psychoterapeutické semináře na téma mytologického příběhu o Popelce." Popelka, symbol patriarchální kultury, je žena, která pracuje do úpadu a snáší ústrky macechy v naději, že jednoho dne přijde princ, vysvobodí ji a učiní ji šťastnou. Takhle byly zmanipulovány generace žen včetně té mojí. Nač bychom se měly rozvíjet, budovat svoji osobnost, svoji samostatnost, když stejně přijde on a dá našemu životu smysl. Ta pohádka nás podvedla, nabádala nás k závislosti, tudíž k nesvobodě. Ženská identita byla po staletí odvozována od identity mužské - být s někým, být něčí. Po staletí vyrůstaly nemocné generace žen s násilně deformovaným a poníženým sebevědomím, navzdory tomu, že ženské bytosti v nepříznivých podmínkách postupně upevňovaly svou sílu. A naše mentorka Saša nutila nás, popelky, nahlížet staré rány a křivdy a hledat svou identitu, své sebevědomí.

 

* LN Dala jste film „k ledu" po Sašině smrti?

 

Nebyla jsem vůbec schopná podívat se na natočený materiál. Teprve po dvou letech jsem se se svými přítelkyněmi, s kameramankou a zvukařkou vrátila na to místo, abychom Saše vzdaly hold, abychom si řekly, jak tehdejší setkání s ní ovlivnilo náš život.

 

* LN Co vás nejvíc během vašich psychoher překvapilo?

 

Překvapila mě naše soudržnost a ochota otevírat svou duši. Docházelo k intimním zpovědím, k dramatickým a humorným situacím, ale i k protestům proti odkrývání zasutých bolestí - tehdy nastoupily hádky. Smály jsme se a plakaly. Témata, která nám Saša zadala, se týkají každého člověka. Je to představa ideálního partnera, vztah k matce a k otci. Dětství nebývá procházka růžovou zahradou, jak se často traduje. Jako děti jsme bezmocné, rodiče nám ubližují, byť nechtěně, protože jsou nejblíž.

 

* LN Co jste si z natáčení odnesla pro sebe?

 

Nejsilnějším tématem pro mě byla výzva k odpuštění - matce, otci a především sobě. Odpuštění rozumem nemá valnou cenu, odpustit autenticky, srdcem, celou svou bytostí, to je často úkol na celý život. Vím, že moje máma neodpustila své matce ani na smrtelné posteli.

 

* LN Jak se vám podařilo navodit atmosféru upřímnosti a oproštění od studu?

 

Když je jedna upřímná, druhá a pátá se nebojí vyjádřit něco, co nikdy předtím nevyslovila ani v duchu. Všechny věděly, že jim dám konečný tvar filmu autorizovat, což jsem udělala, ale žádná z mých přítelkyň proti ničemu neprotestovala. Byly statečné, před kamerou totiž vyslovily něco, co třeba nikdy neřekly svým rodičům. Největší problém jsem měla sama se sebou. Ještě nikdy jsem se nenechala natočit a teď jsem se ve střižně musela rozhodovat, jestli dám, nebo nedám do filmu třeba scénu, kde brečím.

 

* LN Překvapilo mě, jak silný a v podstatě stejný vztah měly všechny ženy k otcům. V zásadě deficitní. Co tomu říkáte?

 

Popelčin otec je slaboch, který podléhá maceše, bojí se jí, a Popelka je naprosto osamocená, nemá od něj zastání. Totožný princip je ve slavném Mrazíkovi, a proto o zbabělém otci Saša tak vášnivě mluvila. Sama měla stejně jako já vzdáleného, lhostejného otce, bylo to její trauma, které neměla do našeho setkání, na rozdíl ode mne, vyřešené.

 

* LN Já bych řekla, že ženský a mužský svět nejsou tak odlišné a že chlapi mají stejné bolesti a trápení. Co myslíte?

 

Na rozdíl od vás mám za to, že světy mužů a žen jsou odlišné. Mužské hodnoty a mužská trápení jsou jiného druhu a já jim je nezávidím, protože cítím, že se s nimi vyrovnávají hůře než ženy. Dokonce jsem přesvědčená, že se dnes musejí potýkat s krizí mužské identity a nejsou na to připraveni. Na rozdíl od žen, které na to ve svém poníženém postavení měly staletí. Současná generace mužů už není totožná s obrazem Popelčina otce ani s typem patriarchálního tatíka, který dělá kariéru a rodina ho nezajímá, je pro něj jenom zázemím pro dobývání světa, jak tomu bylo dřív.

 

* LN Občas mi ve filmu připadalo, že některé aktérky za všechny své maléry činí zodpovědnými mužské, vymezují se vůči nim a obviňují je. Není to přece jenom trochu nespravedlivé?

 

Když jsem na začátku tohoto století bojovala za rovné postavení žen, protože jsem přecitlivělá na nespravedlnost, dostalo se mi od většiny žen potlesku a od některých mužů nálepky feministky - a to bylo tenkrát sprosté slovo. Tehdy to bylo nutné, vím, že jsem přeháněla, že jsem provokovala, protože jsem chtěla podnítit společenskou diskusi na téma přetrvávajícího patriarchátu, který se, na rozdíl od zavedených demokratických zemí, ještě upevnil komunistickým režimem. Já neviním muže, ale patriarchální systém, jehož byli i muži obětí, silový systém nesmyslného zvýhodňování mužů před ženami. Taková manipulace se vždycky obrátí proti životu a činí lidstvo nešťastným. Současná generace mladých mužů a žen ale žije podle jiných pravidel, napomohlo k tomu i uplatňování občanské svobody a demokracie. Stejně si ale nejsem úplně jistá, jestli Popelčin komplex není v myslích některých mladých žen stále přítomný.

 

* LN Popelčin komplex je intimní zpověď pěti žen, ale je to především vaše výpověď. O co vám šlo především?

 

Chtěla jsem se vyslovit k závažnému a skrytému tématu, k absenci ženského sebevědomí. Proč neléčíme stará zranění, proč je držíme v sobě a nepojmenujeme je? V mém filmu se o to pět popelek snaží a já to předkládám jako inspiraci dalším ženám, i když jsem musela být hodně odvážná, protože jsem věděla, že filmem vstupuju na tenký led, když odkrývám intimní tajemství svých přítelkyň i sebe samé.