Režie:
Maja VitkovaScénář:
Maja VitkovaKamera:
Krum RodriguezHudba:
Kaloyan DimitrovObsahy(1)
Borjana je rozhodnuta nikdy nepočít dítě v komunistickém Bulharsku. Se svým manželem lékařem a s matkou sdílí malý byt a sní o útěku na Západ. Přesto se v roce 1979 narodí Viktoria, dítě, kterému chybí pupík. Možná i kvůli své fyzické dispozici je Viktoria prohlášena „Dítětem desetiletí" a až do devíti let, kdy ve východní Evropě padne komunismus, rozmazlována státem a komunistickou stranou. Režisérka se nesnaží o realistickou výpověď, naopak ve vizuálně stylizovaném, důvtipném a místy ironickém snímku přesvědčivě kombinuje epické pasáže s intimními, vypovídajícími o složitém charakteru tří hlavních hrdinek, ale i době, kdy nebylo jednoduché lásku dávat a přijímat. S lehkostí a ve třech částech prolíná archivní záběry s hraným příběhem o ambivalentním vztahu žen tří generací na pozadí historie, která tyto vztahy silně poznamenala. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (4)
Chladně a vlemi pomalu vyprávěný nezávislý artfilm.(50%) ()
Asi ze mě nikdy nebude opravdový milovník nezávislých evropských filmů, ve kterých se asi tak polovinu stopáže vůbec nic neděje. ()
Matka nemůže mluvit a má dceru, která ji nenávidí. Matka miluje komunistickou stranu, dcera Spojené státy a Benátky. Dcera má muže a toho nemiluje. Dcera má dceru a ta ji nemiluje. Muž dceru miluje, ale dcera dcery miluje soudruha Živkova. Dcera dcery nemá pupík, proto ji miluje komunistická strana a soudruh Živkov. Dcera je neskutečná píča, nejmíň sympatická postava roku a všichni diváci ji doufám nenávidí. Muž je hloupý a dcera dcery dítě. Komunistická strana skončí, jeden ze zmíněných se dostane do Benátek, skoro nikdo nepromluví, jedna osoba zemře, jedna si najde cestu k jiné a průběžně se bude objevovat mrzák. Kdo se na něco ze zmíněného vyloženě těší, nevadí mu stařecká nahota, ženská hysterie a dětský křik, má největší předpoklady k bytí fanouškem filmu, který mě moc nebavil, ale zároveň mu fandím za znázorněné vztahové hodnoty, které na rodinném a láskyplném objetí mnou několikrát viděném v sále fungují. Viktoria má smysl, akorát to není drink pro mě. (p.s. neví někdo, v čem až je to inspirováno skutečným příběhem?) ()
Příběh tří generací žen na pozadí historických událostí. A nebo zapomeňte na historii a vnímejte svět očima dítěte - od útlého věku po nastupující pubertu. Přidejte k tomu kameru, vizuální nápady a svižný příběh. Dvě a půl hodiny jsou dlouhé přesně akorát. ()