Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Pohádka

Recenze (2 588)

plakát

Černý telefon (2021) 

Před návštěvou kina jsem od filmu nečekala nic víc než průměrnou lekačku (neviděla jsem ani žádný trailer), o to víc jsem byla překvapená, jak jsem se od první chvíle naladila na atmosféru 70. let, fandila jsem hlavnímu dětskému hrdinovi (jeho dobře vykreslené vztahy se spolužáky a rodinou mi v dobrém slova smyslu daly vzpomenout na Kingovy Stůj při mně a samozřejmě na It). Obdivovala jsem šikovnost a důvtip třináctiletého Finneyho, který se dostane do spárů hledaného psychopatického vraha a snaží se mu vzdorovat. Podtrženo, sečteno, byla jsem vypsychovaná až na půdu, a nebýt drobných výtek (hlavně chybějící motivace, proč maskovaný vrahoun dělá to, co dělá), hodnotím asi ještě výš. Hodně moc doporučuji.

plakát

Slavnostní zakončení MFF Karlovy Vary 2022 (2022) (pořad) 

Standardní, asi ničím nevybočující zakončení oblíbeného festivalu. Moc mě potěšil proslov Geoffreyho Rushe o jeho inspiraci Bolkem Polívkou :).

plakát

Národní házená (2022) (seriál) 

Suchánkův scénář nabízí několik vtipných momentů a pár hlášek, které mají šanci takříkajíc zlidovět ("Halbich, když tě vidím, s*al bych"), jinak se ale opírá o hodně jednoduchý humor a zápletku, která na 8 epizod úplně nestačí. Seriál nemá ani tak silnou podporu v hercích, Pechlát a Neužil jsou fajn, ale chybí tahoun typu Vetchý nebo Novotný v Okresním přeboru. Na jedno podívání to ale špatné nebylo.

plakát

Elvis (2022) 

Pokud jste od Luhrmanna viděli více filmů, určitě víte, že se tento tvůrce vyžívá ve vizuálně opulentních scénách náročných na výpravu a střih. Elvis v tomto ohledu není výjimkou. Všechny hudební pasáže jsou perfektně nasnímané a sestříhané a dýchne na vás pravá retro atmosféra 50., 60., potažmo 70. let. Hlavní hvězdou je tu méně známý herec Austin Butler, který podal naprosto dokonalý výkon, a jestli dostal Rami Malek před lety za svého Freddieho Oscara, Austin těch sošek musí dostat aspoň čtyřicet. Velkou vadou na kráse je za mě bohužel stopáž. Aktuální hollywoodský trend posílat do kina čím dál delší snímky napříč všemi žánry mě docela trápí a unavuje (už i mnohé animáky mají naprosto zbytečně ke dvěma hodinám, Elvis je pak i s titulky dlouhý bezmála 160 minut). Druhá polovina filmu tak již nemá takový tah na branku, ale naštěstí doklouže k působivému a dojemnému závěru. Za vidění to rozhodně stojí.

plakát

Podezřelá (2022) 

Pokud máte v rámci tohoto žánru trochu nakoukáno, nemá vás u Podezřelé moc co překvapit. Mě docela mrzelo, že jsem vůbec nevěřila romanci mezi hlavním hrdinou a jeho femme fatale (kterou jsem skoro nebyla schopná vizuálně rozeznat od detektivovy manželky, což mohlo být zapříčiněno pozdně večerní projekcí). Dvě a čtvrt hodiny tenhle příběh vážně mít nemusel...

plakát

Casting (2015) 

Před odjezdem na KVIFF bych to nečekala, ale Casting byl nakonec nejzábavnější zážitek letošního ročníku. Janička Plodková byla výborná, Marek Daniel jakbysmet a tleskám i těm, kteří si zahráli vlastně sami sebe. U některých scén jsem brečela smíchy a doufám, že Najbrtovi ten seriál jednou vyjde.

plakát

Ještě nespíš? (2021) (studentský film) 

Jak Jeřábkův projev moc nemusím, tak tady mi neskutečně sednul. Vtipné, tak akorát dlouhé, dokonce i trochu vzdělávací (o tomto typu videí jsem dosud neslyšela).

plakát

Barcarole (2022) 

Cením snahu přenést na diváka pohled do “zákulisí” práce ošetřovatelů a Igora si za jeho aktivitu během nejhoršího covidu vážím ještě víc. Myslím ale, že hlavní message mohla být zpracována lépe a jinak než prostřednictvím filozofického rozhovoru dvou zesnulých seniorů. Pohřebáci byli ovšem výborní (a debata po projekci taky).

plakát

Druhořadí (2022) 

Hodně se to ve mně pere. Film bych určitě zařadila mezi nejzajímavější z letošní KVIFF nabídky, námět byl opravdu zajímavý a originální, ale v druhé polovině se tvůrcům jejich vize docela rozsypala v překombinované nudné cosi s divným záběrem. Škoda, někdy bych si to dala ještě jednou.

plakát

Slovo (2022) 

Tohle rozhodně nebude film pro každého. Má velmi pomalé tempo a mnoho diváků si jistě řekne, že se v něm vlastně nestalo nic zásadního. Sama jsem měla problém s několika uměleckými manýrami režisérky (například prostřihy na fotografie po každé zásadnější scéně), ale byla jsem velmi překvapená, jak mi film jako celek sednul. Určitě na tom mají zásluhu vynikající herci v hlavních i v menších rolích (kromě dokonalé ústřední dvojice nemůžu opomenout Taťjanu Medveckou, která stráví na plátně dohromady asi pět minut, ale svým přesným výkonem si říká minimálně o nominaci na Lva). Některé scény navíc generují velmi dobrý humor a na rozdíl od režisérčina předchozího snímku se dočkáme i funkčního závěru filmu. Za mě tedy spokojenost a zatím jeden z nejlepších českých filmů roku.

Reklama

Reklama