PornoStar

Stejné neduhy a klady jako Blue spring, ale o něco méně zabavné. Ve filmu není nikdo normální, o nikom se téměř nic nedozvíme a scénář asi těžko někoho uchvátí, takže nezbývá než si užít těch několik úžasných scén, ať už těch videoklipových (na které by si Toyoda mohl dát patent) a nebo těch, ve kterých vystupují v hlavních rolích nože. (26.01.2007)

Sledovat starsie indie filmy z odstupom casu nemusi byt nutne zle. Minimalne clovek zisti, kolko sa za tych 10 rokov zmenilo. Technika pokrocila hlavne v low budget tvorbe milovymi krokmi a dnesne indie filmy uz nemusia nutne byt o vyblutych farbacha roztrasenej rucnej kamere. Pornostar vsak taky este je. Debut, ktory dava tusit, ze z T. Toyody moze nieco byt, ale este fakt nie je mozne vediet, ze T. Toyoda bude patrit medzi prvu ligu. Netypicka brutalna gangsterka, ktoru casto kvoli japonskym korenom a netypickej gangsterskosti prirovnavaju ku kitanovi, co je omyl, je skor pokusom novacika o zumelecknutie gore zanru. (06.04.2007)

Už ve své prvotině Toshiaki Toyoda na férovku vyložil své trumfy, které se později staly poznávacím znamením jeho režijního rukopisu. Konkrétně jde o za prvé: podkreslení mnoha scén vynikající (rockovou) hudbou. Za druhé: zpracování melancholicky depresivních příběhů hlavních (ne)hrdinů. Za třetí: použití originálních a netradičních záběrů. To jsou asi hlavní přednosti jeho dramatů. Pornostar je opět pro normálního diváka trochu hůře stravitelným příběhem "lehce" vyšinutého mladíka, který nemá rád členy Yakuzy, moc toho nenamluví a rád používá nože. Mimochodem... proč se film jmenuje Pornostar? Režisér na tutu otázku prý během jednoho festivalu odpověděl. Prý díky stylu jakým hlavní hrdina používá nože - dovnitř a ven... dovnitř a ven... ehm :))) (21.01.2008)

Tenhle film má v sobě tu zvláštní temnou/násilnou japonskou poetik, která se mi na jejich filmech líbí. Jako kdyby to byl jen chaos, ale on je zde přitom příběh. Hlavní postava, jako kdyby se jen vláčela jednotlivými scénami, ale přitom je nesmírně charismatická a zajímavá. Není to dechberoucí, jako jiné, podobně laděné japonské filmy, ale i tak mě to zaujalo. (23.01.2017)

Toyodov debut, ktorý svojou nekompromisnou „raw“ atmosférou ukazuje život hlavného hrdinu, ktorý je ako vystrihnutý z obdobia stratenej generácie. „V špinavom meste stratený, unavený a zničený, ulicou šlapem a na nič nečakám.“ Aj tento refrén od Slobodnej Európy dokáže viac než výstižne opísať tento skvelý film. Pre mnohých to zrejme nebude prvý film, ktorý mali od Toyodu možnosť vidieť, ale aj retrospektívne sa dá vidieť ako sa jeho filmy postupne vyvíjali. Skvelý hudobný podklad a časté „videoklipové“ melancholické scény sa zrodili zrovna tu a ja nemôžem nič iné než toto zaujímavé dielo odporúčiť. (05.02.2014)