Kamera:
Ivo Lopes AraújoObsahy(1)
Muž davu představuje brazilskou kinematografii jako dravou, nekompromisní a mezinárodně sebevědomou uměleckou vlnu, která svými ambicemi přesahuje brazilské břehy a promlouvá globálně srozumitelným jazykem, aniž by spoléhala na osvědčené filmové formy. Oceňovaný režisér Marcelo Gomes společně s Cao Guimarãesem vyprávějí jednoduchý příběh osamělého řidiče metra, jenž vzdoruje neviditelné tísni velkoměstského života a současně se snaží vypořádat se svou existenciální tísní. Hlavní hrdina Juvenal zosobňuje vyprázdněný život v moderní společnosti, jež nahrazuje základní lidské hodnoty mezilidských vztahů za modernistický pokrok. Tvůrci snímají svůj příběh v obdélníkovém formátu orientovaném na výšku, který tak nechává vyniknout klaustrofobní pocity osamění, které zažíváme společně s hrdinou. Hypnotické obrazy velkoměstského života se neochvějně zarývají v našem podvědomí a podtrhují nevšední filmový zážitek stojící mimo naše každodenní filmové vnímání. Film vznikl na základě stejnojmenné povídky Edgara Allana Poea. (Kino Brasil)
(více)Videa (2)
Recenze (1)
Zdrženlivý milostný? příběh, od startu subtilně soustružený – až k finálnímu divákovu dilematu. Levá hemisféra totiž souhlasí s anotací, vidí v Juvenalovi a Margô obyvatele privátních prázden a sklíčeností, zredukované, poháněné nemotorným vitálním motorem, neschopné ani se nadobro vymanit zpod hydraulického lisu civilizace (Juvenalova fascinace akcelerací, Margino sžití s virtuální realitou) ani spolu pěstit jakoukoli autonomní nektaronosnou zahrádku. Pravá hemisféra ovšem odezírá z drobnokvětých nuancí rozesetých v brázdě filmu a nabývá dojmu, že ve skoupé vzájemné náklonnosti protagonistů, sémantice společného mlčení a pospolitosti jejich vnitřních samot dřímá potřeba - ne-li už základ - jejich dvoudomosti. // Ke hlediskům obou hemisfér přistoupím ale à la wu-wej. ()