Blind Massage
Obsahy(1)
V rehabilitačním centru v čínském Nankingu pracují zrakově postižení maséři, kterým jejich handicap pomohl získat výjimečnou citlivost pro umění masáže. Nejsou zde bráni jako maséři, ale jako vážení lékaři, a centrum pro ně představuje útočiště před většinovým světem, který jim téměř vždy nastavil jen odvrácenou tvář. Každý z masérů žije svůj sen, ať už jde o nalezení lásky, která má trpkou příchuť nenaplnění, nebo o osamostatnění se ve vlastním masážním salonu. Čínský režisér Ye Lou citlivě a s odstupem nahlíží do světa nevidomých a vytváří neobvykle silný skupinový portrét postav, které pojí nepřízeň osudu, ale i nevídaná energie ji překonat. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (5)
Citlivě zachycený svět několika slepých masérů, jejich snů i vášní. ()
Netradičně vystavěné vyprávění bez tradičních hlavních hrdinů, v němž se mísí lásky, touhy, krása, slzy a krev nevidomých v často obtížném subjektivním hledání obsahů pojmů světa "normálních" lidí. Pro konvenčního diváka možná nesnadno sledovatelné i z důvodu odlišné emocionality východní kultury i kultury zrakově postižených. Technicky zajímavý může být hlavně pro profesionály (dokumentárně-) kameramanský přístup, který zpřístupňuje některé situace s umělecky stylizovaným navozením pocitu vnímání člověka se zrakovým handicapem, a v souhře s kreativním střihem, zvukem a minimalistickým hudebním příspěvkem tvoří nosnou formální rovinu filmu. ()
Masáž poslepu je zajímavá tím, že se primárně zaměřuje na mikrosvět slepých lidí, na jejich vzájemné vztahy, jejich touhy, lásky, sex, práci, a přitom tradičnímu tématu soužití handicapovaných jedinců s většinovou společností se věnuje jen okrajově. Ve výsledku to pomáhá nevnímat postavy prostřednictvím jejich handicapu, ale prostřednictvím jejich charakterů a tužeb. Jinými slovy postavy nelitujete až tak kvůli jejich slepotě, ale kvůli jejich každodenním problémům ve vztazích nebo v rodině. Zajímavá je i kamera, která se způsobem snímání snaží navodit pocit ztrácení zraku - rozostřování, přeostřování, časté snímání přes okno v dešti, chaotické střídání detailů a celků, atd. Jediná věc, která mě na filmu vyloženě rozčilovala byl zbytečný hlas vypravěčky/vysvětlovačky, který bez emocí přeříkával a dovysvětloval vše, co se na plátně děje. ()
Od tohoto filmu jsem čekala asi i něco jiného. Kdyby častěji ukazoval specifika masérské práce v takovém rehabilitačním centru, bylo by to pro mě zřejmě zajímavější. Děj se hodně zaměřoval na samotné maséry a jejich osobní problémy, soužití v malé uzavřené skupině, po čase mě to začalo nudit. Film by mohl být tak o 20 min. kratší ( nestihla jsem bus :-) ). Zajímavá byla kamera a důležitý prvek deště, vizuálně i sluchově, což jsem vnímala i u vietnamského filmu Společnice. ()
Zlatý Medvěd - výběr ()
Galerie (59)
Photo © Hengda Distribution / Shanxi Culture Industry (Film & Television) Inhai Investment / Beijing Lumiai Shidai Cinema Line
Reklama