Kestrel's Eye
Obsahy(1)
V malém výklenku na věži kostela ze 13. století ve švédském přímořském městečku Skanör hnízdí již po mnoho let párek poštolek obecných (Falco tinnunculus). Ze svého hřadu přehlížejí blízké i vzdálené okolí: střechu kostela, hřbitov pod ním, domy v sousední čtvrti i vzdálené pobřežní louky, na nichž se v poklidu pasou domácí zvířata, a kde se tito malí dravci při svých výpravách za potravou proměňují v neohrožené lovce. Z výšky své kostelní pozorovatelny mají však také dobrý výhled na počínání lidských bytostí dole na zemi. A dlužno podotknout, že některé z těchto aktivit se v očích poštolky mohou jevit přinejmenším zvláštně... (Lavran)
(více)
"Dóféna říše úsvitu, miláčka rána přistih jsem – / poštolku jitrem grošovanou – právě jak projížděla / na plynoucí ploše vzdutého větru, jak vyrážela / tam vzhůru, kroužíc na uzdě bijících křídel v svém // nadšení. Pak sem a tam kmitem se převracela / tak zcela jak ostří brusle svým hladkým obloukem, / výpad i skluz vstříc vichru. – Mé srdce v skrytu svém / nadchlo se zvládnutím, mistrovstvím, které v sobě měla. // Čin, odvaha, krása – oh pýcho a větře zarputilý, / pero, tady se spojte! Co teprv oheň, tisíc- / krát více krásný a krutý, sršící z tebe, rytíři! // Nediv se: postačí strmý nápor – brázdou syčíc, / radlice křísne, uhlíky se zamodrají, milý, / sprchnou a samy se odřou, růžovým zlatem zažíří." (Gerard Manley Hopkins, Poštolka; v mistrném překladu Ivana Slavíka) Nejednou mě při sledování přírodozpytných dokumentů ze stájí National Geographic, BBC či Discovery Channel přišla na mysl kacířská představa ~ při vší úctě k jejich podivuhodným vizuálním a technickým kvalitám, že by bylo moc fajn, kdyby vedle těchto existoval rovněž dokument (nebo kdyby tak rovnou celá série!), který by jim byl téměř dokonalým antipodem. Tím myšleno: Dokument, který by se s lehkým srdcem vzdával jakéhokoli doprovodného slova (i kdyby bylo nakrásně recitováno medovým hlasem Tildy "Orlandy" Swinton) i všemožně dramatizující kulisy hudební a takto uvolněný prostor otevřel tomu, co je v populární přírodozpytné tele-produkci obyčejně potlačeno ~ vrstevnaté paletě autentických zvuků, sestávající z nepřeberného množství hlasů, zpěvů a volání živoucích tvorů (tedy toho, co ptydepe akustické ekologie nazývá biofonií-), zvukových projevů neživé přírody ~ jako zurkot vody, ševelení listí (-geofonií-), tak i ruchů vzešlých z lidské činnosti (-antropofonií); neb akustický zážitek je pro poznání přírody, pomněmě např. ptactva, žab či nočního hmyzu, neméně podstatný než zážitek optický, (roz)poznávání po vzhledu. Dokument, který by upřednostňoval hledisko živáčků (zvířat, hub a rostlin samých) před hlediskem distancovaného, jakoby mimo přírodu stojícího lidského pozorovatele; v němž by člověk, jakkoli výjimečný svou schopností poznávat i jiné druhy než je on sám, nebyl v přírodě čímsi krajně nepatřičným, nýbrž její pevnou, nedílnou součástí ~ jedním z mnoha miliónů pozemských bytostí ve "velkém řetězci bytí". Dokument, který by svou poetikou, svým jazykem nabádal spíše (ale ne výhradně!) k poklidu a usebrání nad uklidňujícími rytmy "řádu přirozenosti" (k ponoření se do oněch tajuplných, nezbadatelných vod) nežli ke vzruchu nad majestátností téhož; který by dynamickou, o vnějškový efekt usilující střihovou skladbu (v zásadě znemožňující jakoukoli snahu o hlubší pochopení viděného) postoupil skladbě velmi střídmé, neřkuli prostinké, upřednostňující dlouhé, pouze ojediněle přerušované záběry; ovšem v takovém duchu, aby se stále jednalo o svébytné umělecké dílo, nikoli jen o hrubý, nijak neupravovaný záznam pro vědecké účely. Zkrátka dokument, který by hodil přes palubu této povážlivě se naklánějící "lodi bláznů" vše předinterpretované, interpretující, uchvátané a zprostředkoval tak svému diváctvu zážitek srovnatelný s tím (alespoň do té míry, do jaké je toho |přírodozpytný| film schopen), co je možno zakoušet při pozorování tam venku pod širou oblohou ~ rozumí se, že se všemi kouzly i otravnostmi, které k tomu náležejí. Asi není nikterak náročné odtušit, že Kestrel's Eye (poněkud volněji překládám jako Okem poštolky), tento krásný a citlivě natočený portrét rodinky poštolek obecných, pod nímž je podepsán švédský dokumentarista a ornitolog Mikael Kristersson, je právě jedním z takových bájeslovných dokumentů, ba dokonce bych se nebál tvrdit, že rovnou jedním z nejlepších; a co je neméně důležité: pro běžné smrtelníky, jakými jsme ty a já, také nejdostupnějším. Těžko bych zde mohl Kestrel's Eye ~ jakož i jiné Kristerssonovy filmy ~ dostatečně vynachválit. Jedno vám však mohu garantovat bezpečně: máte-li doma kočku, je více než velká pravděpodobnost, že Kestrel's Eye se stane jejím novým nejoblíbenějším filmem. () (méně) (více)