Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Dokumentární
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (860)

plakát

Duna (2021) 

Dunu jsem zatím viděl dvakrát (jednou v kině, jednou doma na počítači). Neumím si představit, že by mohla vzniknout lepší verze - a navíc lépe zrežírovaná. Hodně se toho píše o výtvarné, hudební a zvukové stránce filmu, dovolím si tedy dva postřehy z jiného soudku. >> 1) Cesta Paula Atreidese za "hrdinstvím" není přímočarou cestou k poražení zla. Villeneuve dobře chápe, že Paulova cesta je v jádru tragická - a tak ji také ukazuje. Ve svých prorockých vizích Paul vidí, že pokud nastoupí cestu Mesiáše (spasitele Duny), bude to cesta lemovaná ukrutnostmi, bolestí a krveprolitím - jednu (spravedlivou) válku vystřídá druhá (náboženská), jejíž plamen postupně zachvátí celou galaxii. Je tak od počátku stavěn před velké osobní dilema. Jak si tváří v tvář tak otřesné budoucnosti, která je zcela v rozporu se zásadami a ideály mého ušlechtilého otce, mého rodu, uchovat lidskost? Jak se mám zachovat? Je možné se takové budoucnosti vyhnout, nebo už je předurčená, zasetá dlouho dopředu? Jsme snad pouze rukojmími osudu? Paulův vnitřní boj je zdaleka tím nejlepším na celém filmu - vnáší do něj temný a hořký podtón, který komplikuje jinak klasické schéma hrdinské cesty. Tak i triumfální pochod do pouště v závěru filmu ("Má cesta směřuje do pouště.") je triumfálním jen zdánlivě. Tohle je mimochodem něco, co mi zásadně chybělo na Lynchově verzi (se kterou toho ta Villeneuveova překvapivě sdílí poměrně dost - především, co se týče lehce surrealistické a taktilní, bohatě texturované výpravy). >> 2) Duna není pouze příběhem o rodinné tragédii a složitých politických a mocenských pletichách na pozadí, které tuto tragédii uvádějí do pohybu. Je to také příběh planety Arrakis - titulní Duny. Villeneuve se v jednom rozhovoru nechal slyšet, že nechtěl drsný (a přece krásný) pouštní svět planety Arrakis zobrazovat jen horizontálně - širokoúhle, ale také "vertikálně". Myslel to sice primárně ve vztahu k obrazovému formátu (IMAX), ale má to i hlubší rovinu. Poušť není ve filmu toliko malebnou scenérií, stínovou kulisou lidských dějů, ale živoucím aktérem - promlouvá. Důležitou součástí Paulova příběhu je jeho mystické (vertikální) pouto s tímto pouštním světem a Villeneuve věnuje hodně času tomu, aby ono vnitřní jiskření mezi hrdinou a jeho novým (osudovým) domovem vykreslil - a to formou jakéhosi dialogu. Poušť tady přitom není jen nějakou abstraktní veličinou, ale má vždy konkrétní (hmatatelnou) dimenzi - v podobě písku, psychotropního koření, skal, brouků, ušatých pouštních tarbíkomyšek (k nimž - pro neznalé předlohy - odkazuje Paulovo budoucí fremenské jméno) a hlavně - gigantických pouštních červů, skutečných vládců a božstev Duny. Ve filmech (možná by bylo přesnější říct: ve filmech odnošených západní kulturou) se nevidí moc často, aby lidé aktivně komunikovali s mimolidským světem - natož s celou planetou, jejím mikro- i makroskopickým životem! A stejně tak, aby svět (což je ale jinak běžná zkušenost) neustále komunikoval s lidmi - ať už skrze sny nebo vnější znamení. A přijde mi o to důležitější, že se tak děje v supervelkolepém hollywoodském blockbusteru.

plakát

Fantom ráje (1974) 

Film, který inspiroval Daft Punk k vytvoření jejich robotí persony. A navíc je to sranda (a skvělá je i muzika).

plakát

Wonder Woman 1984 (2020) 

Už první Wonder Woman se mi ohromně líbila tím, jak se vymykala schématům maskulinních superhrdinských filmů - a druhá v tomto inspirativním trendu pokračuje. Zlo se tady neporáží hrubou silou, ale soucitem.

plakát

Na Hromnice o den více (1993) 

Až po letech mi došlo, o jak výjimečný duchovní film se jedná. A také, kolik toho má společného s Caprovým Život je krásný. Na samém začátku si hlavní hrdina nikoho a ničeho neváží - a vlastně ani nikam pořádně nepatří. Jen se ocitne v městečku Punxsutawney, kde se film odehrává, už by chtěl být jinde. Nevidí, co má před očima. Neslyší, co mu nabízí sluch. Nakonec ale přeci jen najde domov tady a teď. "Tady budeme žít," říká své milované v samém závěru a my tušíme, že tohle je něco, oč v životě běží především; naučit se žít z místa, s druhými, plně a radostně. Jinak řečeno, mít kořeny.

plakát

Wendy (2020) 

Jak napsal Thoreau, v divokosti je záchrana světa.

plakát

První kráva (2019) 

Veleněžný film o univerzálním soucitu. A také podzimu. A smažených koblížcích. A sbírání borůvek, hub a oříšků.

plakát

Moje učitelka chobotnice (2020) 

Láska má modrou krev a tři divoce tlukoucí srdce. Doporučuju v kombinaci s četbou knih Other Minds: The Octopus, the Sea, and the Deep Origins of Consciousness (Peter Godfrey-Smith) a Duše chobotnice (Sy Montgomery).

plakát

Walk with Me (2017) 

Je tam všechno - stačí otevřít srdce.

plakát

Svátek divočiny (1976) 

Existuje-li přírodopisný film, který možno označit za ekvivalent jeskynního umění, je to tento. Film, ve kterém přebývá ohromná archetypální síla a zároveň je něžný jako kočičí srst. Les animaux sont nos plus anciens compagnons du songe...

plakát

Star Wars: Vzestup Skywalkera (2019) 

Tohle má asi nejblíž k tomu, co si představuju pod pojmem "film-zombie". Některé věci je lepší nechat spát...

Ovládací panel
143. nej uživatel Česko
145 bodů

Reklama

Reklama