Obsahy(1)
Mise ke kořenům spravedlivě pěstovaného kávovníku. Barbora Mrázková z Ekumenické akademie a Stanislav Komínek ze sdružení NaZemi jsou na cestě k pěstitelům kávy v Mexiku a Guatemale. Jejich misí jak tam, tak v domovských organizacích v Čechách, je měnit povědomí české veřejnosti o klišé, která máme o zemích tzv. globálního Jihu zafixována od dob kolonialismu. Účelem férového obchodování je nejen to, aby zboží z dalekých zemí bylo zaplaceno přiměřeně nákladům a námaze těch, kdo jej vypěstovali či vyrobili, ale abychom si – konečně – začali být vědomi reálných souvislostí, skrývajících se za předměty a potravinami naší každodennosti.
Jsme tak, spolu s Barborou a Stanislavem, svědky samotného začátku cesty kávy na náš stůl. Tenhle hořký nápoj, který se pije po celé zeměkouli, jsme si zvykli považovat za běžný, ale ve skutečnosti jde stále o vzácnou rostlinu, která se, navíc poměrně obtížně, pěstuje jen v několika lokalitách na světě.
(Česká televize)
Recenze (3)
Nemám ráda kafe, zřejmě to byl důvod, proč jsem zhlédnutí tohoto dokumentu tak dlouho odkládala. Problematika fair trade je jednou z těch, která vypovídá o člověku jako o predátorovi i jako o bytosti soucitné a solidární. Co by mělo být samozřejmějšího, než za poctivě odvedenou práci dostávat spravedlivou odměnu, co by mělo být samozřejmějšího, než pokud pracujete od úsvitu do soumraku, že důstojně uživíte sebe i svou rodinu, co by mělo být samozřejmější, než že existují-li léky a vaše dítě onemocní, dostane potřebný medikament? Ne tak všude na světě. Co vnímáme jako samozřejmé my (a přesto na to z národního sportu vstávajíc lehajíc nadáváme) se mnohým ještě jeví jako novinka. Lidé, jejichž životní podmínky nám připadají jako pěkný eklhaft, který bychom si dali jako exotiku na adrenalinovou dovolenou tak na dva týdny, přitom dokázali pro dobro světa, pro přírodu s její rozličnou faunou a flórou udělat víc než většina změkčilých Středoevropanů. Od vyšších zisků získaných toxickou chemií se vrátit k přírodnímu pěstitelství, méně výnosnému ale kvalitnějšímu. A ač nemám ráda kafe, před těmi lidmi hluboce smekám. Filmu škodí jeho stopáž, toto téma by sneslo, a bylo by to ku prospěchu věci, aspoň tři čtvrtě hodiny. ()
Opět zajímavý dokument, že Češi v pomoci ve světě používají metodu, kdy dají prut a naučí rybařit než aby věnovali ryby. To, že je v roli ryb káva je vedlejší. Zajímavé jsou použité výrazy kojoti (výkupčí- lichváři) a globální jih (i když chudé země jsou i severněji). Družstva v Mexiku a Guatemale jsou snad funkční jako kibucy v Izraeli, možná vzor i pro některé naše zemědělce. Je dobré, že kromě lidí jako jsou Mrázek a Krejčíř má Česká republika také lidi jako je Barbora Mrázková a Stanislav Komínek. ()
Fandím myšlence spravedlivě zaplacené práce a důstojných pracovních podmínek. Problém zdi vidím v tom, že dokumentarista přistupuje k filmu pasivně, "jen natáčí" a tak se rázem protagonisté stávají nositeli jediné pravdy, samozřejmě to tak není, ale je to velmi zrádné. Středoameričtí farmáři popisují svoji osobní zkušenost, respektive její část, Češi propagující fair trade zase prezentují svůj názor. Chybí tu slova, jež by to vyvážila, chybí tu vstup dokumentaristy, chybí tu snaha dát tomu širší rámec. ()