Recenze (1)
Když jsem viděl, že jde o izraelskou komedii ze sklonku 60. let a hlavní roli má (zde neuvedený) Shaike Ophir, byl jsem připraven čekat ryzí lidovou veselohru, v níž se úplně všichni navzdory drobným konfliktům mají nesmírně rádi a tak dál... však ono to tak, ale zároveň s nesmírně podmanivou atmosférou, déle vypadalo. Postupně mě film vyvedl z omylu, když jsem viděl, jak se Zoharův počin dost vymyká třeba předchozím černobílým komediím z dílny Ephraima Kishona. Pokud bych měl tuto komedii s něčím srovnat, tak čistě pocitově asi s francouzským kouskem Pod čepicí: oba filmy mi tak první třetinu (možná i déle) připadaly v mnoha směrech jako opožděně natočená komedie pro pamětníky, které bych hádal starší rok vzniku (hezká muzikálová vložka během rodinné sešlosti tenhle můj dojem zde jen podpořila), jenže čím déle trvá, překvapuje stále častější gradací do okamžiků, v níž už rozverně uvolněnou atmosféru moderních šedesátek nelze přehlédnout. Navíc film skvěle funguje i přes více dílčích zápletek a řádku přítomných postav. Dostal mě zmíněný Shaike Ophir, který tu nehraje obvyklou policejní figurku, ale od počátku s rozjetou mluvou řádí jako temperamentní holič a vedoucí svého podniku... užíval jsem si i sešlost trojice rybářů, překvapily mě zvraty kolem hazardu, vězení, pár ryze dramatických scén. Z jiného soudku mě pak odrovnal stylizovaný humor vybraných postav (třeba s pomyslným rozehráním šavlového souboje), který se neotřele doplňuje s jinak civilní atmosférou. Kde se ztratila ta pátá hvězdička? Kdesi během dlouhého fotbalového zápasu, který mě asi jako jediný z celého filmu z větší části moc nebavil. [85%] ()