Velikáni umění

1. Giorgione versus Tizian Předpokládalo se, že „Venkovský koncert" namaloval Giorgione. Dnes je přisuzován Tizianovi; patří k nejkrásnějším obrazům v Louvru. Nabízí pohled na dvě obnažené ženy lenošící v lese ve společnosti dvou oblečených mužů. Je to obdobný námět jako na Manetově „Snídani v trávě". Tu její autor namaloval o tři sta padesát let později, a představuje rafinovanou karikaturu. Na Tizianově obrazu vidíte loutnistu a pastýře. Jsou zabraní do hovoru v popředí zvlněné krajiny s mnoha zákoutími. V jednom rohu se nachází kamenná nádrž. Další vyplňuje plocha pokrytá zelenými trsy trávy. Ve třetím rohu spatříme temný les, tyčící se nad loukou. A konečně čtvrtý roh – vzdálenější – je vyhrazen domům na kopci. Pod nimi se prostírá údolí a modrý břeh řeky – to vše pod soumračnou oblohou. Zatímco na oba ženské akty padá světlo v plné síle, obličeje mužů se noří do romantického příšeří. Autor využívá Leonardovo „sfumato"...

2. Lucian Freud I V Tizianově době se mohly akty objevovat výhradně v kontextu mytologického příběhu, jehož fikci umělec na obrazu vytvářel pomocí reálných doplňků a vedlejších postav. V uplynulém století však už model sehrával pouze jedinou úlohu – ztělesňoval výhradně sebe sama. A tak nahé modely pózovaly například v ateliéru význačného britského malíře Luciana Freuda (1920–2011).
Freud, vnuk proslulého psychoanalytika Sigmunda Freuda, zemřel ve svém londýnském domě a pro své podivínství i nerudnost byl přezdívaný Poustevník z Holland Parku. Narodil se v Berlíně v roce 1922; o jedenáct let později utekl s rodinou židovského původu před nacisty do Británie. Britské občanství získal v roce 1939. Na veřejnosti se poprvé prezentoval coby sedmnáctiletý svým autoportrétem na stránkách britského uměleckého časopisu. Malířství pak vystudoval na East Anglian School of Painting and Drawing v Dedhamu a pak na londýnské univerzitě. Freud byl sice ve svých uměleckých počátcích ovlivněn surrealismem, ale posléze proslul jako zastánce klasického realistického portrétu.

3. Tizian Když bylo Tizianovi šestadvacet, získal zakázku na monumentální obraz, zdobící hlavní oltář chrámu Santa Maria Gloriosa dei Frari v Benátkách. Jedná se o „Nanebevzetí Panny Marie". Panna Maria vystupuje z hrobu, kam ji apoštolové uložili. Stojí na velkém oblaku podpíraném třemi cherubíny a vzlétá k nebi. Tam ji čeká Bůh, vznášející se pod kupolí a zakrývající slunce. Je to jednoduchá a přesto pozoruhodná kompozice bez vnitřní krajiny, bez postranních křídel. Blahoslavené tělo se pohybuje v protisvětle nejen v centru obrazu, ale rovněž uprostřed chóru baziliky, jehož rozměrům odpovídá koncepce oltářního obrazu. To vše způsobilo, že když bylo Benátčanům v březnu roku 1518 Tizianovo dílo představeno, vzbudilo obrovský ohlas. Je originální především tím, že zobrazuje svatou Pannu jako normální ženu. Chybí jí dokonce svatozář.

4. Lucian Freud II Britský malíř se prosadil anachronickým a současně delikátním, lineárním, grafickým a extrémně pečlivým malířským rukopisem s typickými protipóly v syrovém, vyostřeném a mistrně realizovaném stylu. „Nemaluju lidi kvůli tomu, jací jsou, ale ani navzdory tomu, že jsou takoví, jací jsou. Snažím se zachytit, jak se stalo, že jsou takoví, jací jsou." Je to hra se zažitým kánonem, v případě portrétu zavalité modelky Big Sue jeho automatické přehlížení, s odkazem staleté tradice portrétu a s jeho vnímáním, které spadá do vlivu obojího. Ať už zachycoval rodinu, přátele, osobnosti nebo děti, Freud nad úpravami portrétů trávil i dlouhé měsíce času. Několikahodinovou přítomnost modelů vítal, měřil je jiskřivýma očima a byl prý výborný vypravěč. Malířův štětec zaznamenal kromě jiných např. těhotnou Kate Moss, performera Leigha Boweryho, na několika sériích se objevuje jeho matka i on sám. Pobouřených reakcí s nálepkou „mimořádně neuctivý" se dočkal portrét královny Alžběty II. (Česká televize)