Obsahy(1)
S hvězdami českého sportu Věrou Čáslavskou, Lukášem Krpálkem, Jiřím Holíkem, Bedřichem Sčerbanem, Pavlem Plocem, Ondřejem Synkem, Alešem Valentou, Ivo Viktorem a Robertem Změlíkem se vydáme do míst, kde se rodila jejich budoucí sláva. Návraty to jsou žalující a smutné...
Dokumentární mozaika složená z příběhů našich sportovních hvězd. Spolu s nimi sestoupíme ze stupňů vítězů, ustoupíme ze záře reflektorů, vkročíme za kulisy zaslouženého obdivu sportovních reportérů a za zvuků „známé písně Kde domov můj" se vrátíme do českých a moravských měst, městeček a vesniček, kde naše „superhvězdy" dělaly první krůčky. Najdeme haly, dráhy, tělocvičny, kde se rodila jejich budoucí sláva.... A tady medaile žalují... A tady „ironicky" zazní: „kdo neskáče, není Čech"! Předseda České unie sportu Miroslav Jansta a předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval doloží, že český stát je v podpoře sportu jeden z nejhorších v Evropě! Jak zanedbáváme elementární podmínky pro výkonnostní růst talentované mládeže, jak se ignoruje základní pohybová gramotnost, podpora zdravého životního stylu, od jeslí nahoru.
Jak necháváme chátrat základní infrastrukturu pro reprezentanty, jak nestimulujeme obce k udržení, natož k rozvoji sportovní infrastruktury pro základní sport. Jak absolutně nedoceňujeme aktivisty, organizátory, trenéry. Český stát nechal financování sportu především na občanech. Je skandálně unikátní, že osmdesát procent financování sportu táhnou rodiny, jen dvacet procent stát a veřejné rozpočty. Na západ od nás to tak není. V Německu je to půl na půl a z východu nás předběhli téměř všichni: Poláci, Maďaři, Slováci, Chorvati.... (Česká televize)
(více)Recenze (4)
Krutě pravdivý dokument o tom, jak je to u nás s financováním sportu... tedy alespoň v té rovině, že pokud se nezačne rychle něco dít, našim dětem a mládeži těžce ujede vlak, a na dnešní směšné plácání se po ramenou v duchu "jak to ti naši kluci za současného stavu světového fotbalu/hokeje na tom mistrovství neodehráli vlastně vůbec zle" budeme ještě rádi vzpomínat. Film je chytře natočen - konkrétní osoby, zvučná jména až legendy českého sportu ukazují názorně, jak "jejich" sportoviště chátrají atd... Je tu ovšem jistý ideový problém, a sice, že dokument už nic neříká o tom, jak podivně se hospodaří s těmi penězi, které dnes ve sportu jsou (a že jich není málo). A už vůbec raději ani nenaznačuje, jak mocensky a byrokraticky zdatní jsou pánové Jansta a Kejval (a mnozí další, které tu neuvidíme... jedno jestli se jmenují Pelta nebo Košťál, Hušák, Ječmínek nebo Kaderka, Růžička nebo Hadamczik), a jaké "zásluhy" mají na současném neradostném stavu různí jejich "podřízení". Takže ano, doporučuji k vidění, ale nebrat to jako paprsek jasného světla zvěstujícího pravdu. Ta je totiž poněkud obsáhlejší a - jak to dnes tak nepopulárně bývá - složitější. 70% ()
Těžko mi bylo, těžko ... až na dřeň drsná pravda o dnešním stavu sportovišť, o směru, kam by se mělo investovat a kam se neinvestuje a jaký důsledek to má. Člověk většinu času nadává na politiku, stydí se, koho si to zvolil a pak najednou přijde chvíle kdy hrdě stojí u televizní obrazovky a se slzami v očích dojatě sleduje, jak za zvuků státní hymny stoupá ta nejkrásnější vlajka vzhůru. V takových okamžicích je jeden sakra hrdý, že je Čech. Abychom těchto chvil zažili co nejvíc, mělo by se okamžitě něco změnit. Doba Sokolů minula, nikdo zadarmo dělat nebude ... ()
Hezké shrnutí. Na vše si pamatuji. ()
Řekl bych, že souhlasím s Geminim, pravda o situaci v českém sportu je asi někde uprostřed. Dokument jak uvádí je opravdu chytře udělán do té míry, že se zde ukazují ty "odstrašující" případy, kde jsou sportoviště buď v hanebném stavu, nebo dokonce neschopném ve využití. Dokument je taky hodně jednostranný. Jsou zde informace pouze vrcholných představitelů sportovního odvětví, případně známých osobností - a všichni zminují, peníze, malý zájem mladých, kteří ujíždí jen na "tabletech a počítačích" . Jenže to není tak pravda. Stát do sportu dává peníze, když ne přímo, tak alespoň v rámci rozpočtu, který dává obcím či městům - přičemž města jsou často vlastníky sportovišt a stadionů, které nejen udržují ale pokud je to v jejich silách tak i investují do mládeže. A nejlepší jsou předsedové sportovních oddílů či organizací, kteří se postavili do role chudáků - přičemž v dnešní době je možná forma sponzoringu od firem, ty finance se dají získat i jinak, než od státu. Jenže to by musela být z jejich strany i snaha. Minimalně zapojit slavné odchovance, kteří by fungovali jako magnet pro potencionální sponzory. Vezmu příklad Martin Straka - Plzeň, Jaromír Jágr - Kladno, řada bývalých sportovců rozjeli vlastní sportovní střediska, stačilo je požádat o pomoc, možná by pomohli. Na jednu stranu je chápu a je to strašné, na druhé nesnáším lidi kteří říkají - "no ale stát nám na to nedá". Za těch 30 let od revoluce by si mohli uvědomit, že doba se změnila a nejen normální člověk se musí ohánět aby přežil ve světě, ale hlavně Sport jako takový. ()