ねこあつめの家
Neko Atsume House
Obsahy(1)
Pan Sakumoto je úspěšným spisovatelem, avšak poslední dobou ztrácí inspiraci. Proto se přestěhuje do domu na venkově, což by mu mělo pomoci překonat obtížné období. Na dvoře domu se časem začínají objevovat toulavé kočky, pan Sakumoto se o ně postupně začíná starat a propadat jejich kouzlu. (Tyckin)
Recenze (3)
Poklidné drama o ztrátě spisovatelské inspirace a hromadě roztomilých kočiček :-) 65% ()
Další z těch filmů, kde jde o nasátí atmosféry, aniž by se v nich cokoli dělo. Jde zkrátka o souznění lidského ducha s prostředím, v němž se momentálně nachází. Unavený spisovatel postrádá inspiraci k psaní románů, nesvědčí mu civilizační návyky, v noci mu jedna stará paní cosi řekne, on si to vezme do hlavy a jde se přestěhovat na malé město. Občas je s ním v kontaktu redaktorka, které odevzdává rukopisy svých děl. Povídají si spolu, nenadále ho i překvapí, protože dozvuky dnešních technologií jsou všudypřítomné, jestliže si člověk nedá pozor a vyhoví přání jiných. Dobře to nastiňovala situace s mobilním telefonem, stále bzučel a bzučel. Podstatná část děje se soustředí na znovu nalezený klid, tolik potřebný k dalšímu rozvíjení sebe sama. A objevit při tom i zcela nové sféry toho, čemu se věnovat. Dát tomu vše, aby posléze došlo ke katarzi a rozpomenutí se na předešlou část jeho života. Dívá se na to velmi dobře, některé pasáže jsou totiž zajímavě a neobvykle nasnímány. Postav fakt minimum, o to větší prostor každá dostala. Jak se to dá zvládnout na dvaadevadesáti minutách? Jednoduše. Příběh o toulavých kočkách, jak se o ně starat, co mají rády, jaké jsou. Je okolím brán za podivína, ale osvojí si komunikační schopnosti a dopřeje vlídný přístup, všem, co to potřebují. Kulisy hýří profesionálním smyslem pro estetiku věci, ať už se týče úchvatných záběrů na ona zvířata, vyvedení jeho domku se zahradou, nebo koncipování začátku a konce filmu, sršícím patřičným nábojem a přesvědčením, že to celé mělo smysl a obohatilo je to. ()
To jsem zase naletěl na hodnocení členů csfd! Dívat se přes hodinu a půl na nesympatického promiňte blbce-spisovatele, který se jen znuděně válí, pak začal z nudy pozorovat kočky, skoro z přinucení začal pracovat ve Zverimexu a nakonec napsal knihu... Tak dlouhé snímání jedné chvilky jsem snad ještě nezažil. Hudba chvílemi tak nesourodá s dějem...měl jsem co dělat, abych se dokoukal.... ()