Obsahy(1)
Neutuchající nadšení po oslnivém operním koncertu pod širým nebem při Fotbalovém mistrovství v roce 1990 – tak by se dal nazvat večer v památných římských Caracallových lázních, kde vystoupili na jednom pódiu tři nejslavnější tenoristé druhé poloviny 20. století: José Carreras, Plácido Domingo a nekorunovaný král vysokých cé – Luciano Pavarotti. Sešli se tak poprvé při mimořádné hudební události, kterou od dirigentského pultu řídil Zubin Mehta, zkušený matador koncertních síní a operních domů. Šest tisíc přímých návštěvníků v Caracallových lázních a miliarda diváků u televizních přijímačů sledovala se zatajením dechu tento pěvecký koncert, který se stal novou érou klasické hudby. V následujících letech přilákali tři tenoristé svým neopakovatelným kouzlem nadšené obecenstvo po celém světě na více než třiceti vystoupeních. Napomohli tak neobyčejnému rozkvětu vážné hudby. Koncert v římských Caracallových lázních byl zrodem legendy. Nabízený program prolíná živé vystoupení a zákulisní informace, vtipné glosy interpretů, včetně nikdy nezveřejněného obrazového materiálu, který byl dohledán až v roce 2015. Zaposloucháte se do nejkrásnějšího operního repertoáru, sladkých neapolských melodií a temperamentních španělských písní. (Česká televize)
(více)Diskuze
Nechápu, proč kdysi lidi frflali, že "Tři tenoři" zařazovali na své koncerty převážně profláklé kousky. Vždyť takové bývají hodně oblíbené, zejména mezi širším publikem. Nehledě na příp. nové posluchače, kteří se s klasickou hudbou teprve seznamují. Na ty je určitě lepší spustit Nessun dorma, než vybalit árii Ghándhího v sanskrtu z Glassovy Satyagrahy. :-D Jasně, a když se do programu koncertů (jakýchkoliv) zařazují méně známé kousky, či nějaká "moderna" (mnohdy obojí v jednom :-)), tož se zase frflá (já ne!!! :-D). Nikdy se prostě nedá zavděčit všem...