B. Smetana: Dalibor

Záznam představení Národního divadla v Praze v roce 1985. Píseň o svobodě, věrnosti a přátelství, které je nutné hájit i za cenu ztráty vlastního života, to jsou základní idee, naplňující třetí Smetanovu operu. Významný podíl na spolupráci s libretisty, zejména Janem Wenzigem měla i doba – značná část vzdělanců se radikalizovala – bylo to prakticky rok po rakousko-uherském vyrovnání - potřeba národní svébytnosti se stala hybnou silou společenského vývoje. Navíc – premiéra Dalibora se uskutečnila 16. května 1868 v Novoměstském divadle – v den, kdy byl slavnostně položen základní kámen pro stavbu Národního divadla.

Přesto, že první provedení bylo přijato s nadšením, čekal Smetanu prudký odpor malodušných konzervativních utrhačů, kteří čekali další „Prodanou nevěstu" a dostalo se jim hrdinského dramatického obrazu naplněného novými hudebními principy, které přinesla Wagnerova operní reforma. Nepochopili, že skladatel jich používá zcela osobitým způsobem a že melodika díla je sice odvážná a nezvyklá, ale naprosto původní a ryze česká. V průběhu několika let provedl Smetana v Daliborovi několik změn – převážně po stránce deklamační, textové i dějové – naposled 17. řijna 1879. To vše opeře svědčilo a skladatel tak dokázal, jak dovede uzrát dílo, na jehož kompozici pomýšlel již za předchozích pobytů ve Švédsku: „Bůh ví, jaké to podivné kouzlo ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných a při jiných vstane ze sedadla svého... Finále je tak mohutné, pne se výš a výš jako štíhlé vznešené sloupy gotického chrámu..." Záznam představení Národního divadla v Praze Vás jistě o tom přesvědčí. (Česká televize)