Nejkrásnější

Kurosawa a agitka? Nedokázal jsem si to vůbec představit, dokud jsem to teď neviděl... A popravdě toho zhlédnutí nelituji - jednak to pro mě byl po hodně dlouhé době návrat k úplným Kurosawovým začátkům (kdy jsem se opět přesvědčil o tom, jak skvělý cit pro natáčení a propracování jednotlivých záběrů měl už tehdy, ať už točil cokoli), což sice je ten hlavní důvod, ale také ten, že jsem snad ještě nikdy neviděl propagandistický film z Japonska. A že tenhle byl echt propagandistický, až jsem si vzpomněl na ten slavný citát (který je asi od Mao Ce Tunga?) "Pracuj tak, aby pro tebe smrt byla vysvobozením." Tady je to ale dotažené do takového extrému, že by smrt nebyla ani vysvobozením, protože tady je práce pro všechny jediný smysl života. Místy je to až ujetě vtipné, místy zase děsivé, ale hlavně to dost jasně ukazuje, jak je celá tahle ideologie šílená a představa, že by někdo byl vychováván v tom, že jediné, co má jeho život obsahovat, je neustálá práce, je šílenější ještě víc. Vím, že to Kurosawa točil na zakázku a že s tím zrovna nesouzněl, ale nedivím se, že to vzal, protože v té době by byl asi každý vděčný za cokoli. Aspoň se hezky kouká na tu skvělou filmařskou stánku, když už na nic jiného. Ta mi "vystačí" na lepší dvě hvězdy, protože jen díky ní jsem si při sledování moc nenudil, ale víc tomu nedám ani náhodou. Lepší 2* (18.02.2023)

Nejkrásnější je jedinečnou ukázkou pozoruhodného filmového přispění k utužení disciplíny a pozvednutí všeobecného stavu morálky ve jménu státního zájmu. Hierarchie poslušnosti je hluboce zakořeněná tradice japonské společnosti, řídící složky musí na plátně prokázat potřebnou dávku entuziasmu a lidského pochopení. Vzývanou hodnotou je zodpovědnost jednotlivce v rámci soukolí mašinérie vlasti. Osobní tragédie nesmí stát v cestě vyššímu principu, osobní příklad je nade všechny modlitby a přání, pokora a píle jsou nejžádanější lidskou ctností. Exprese v patetické starostlivosti je účinným vyjadřovacím nástrojem nacionalismu vlastenectví. Hlavní postavou nutného pozvedávání morálky je Curu Watanabe (zajímavá Jôko Jaguči), vedoucí zástupkyně pracujících dospívajících dívek. Je vzorem pro ostatní, vlastní strasti se nepropírají na veřejnosti a vojenský průmysl si musí blahopřát k uvědomělé zodpovědnosti pracujícího. Důležitou postavou je Noriko Mizušima (sympatická Takako Irie), ušlechtilá vychovatelka dívčího internátu. Její laskavé pohlazení je vždy poblíž tam, kde je ho potřeba. Z dalších rolí: lidsky laskavý a oblíbený ředitel továrny Goro Išida (Takaši Šimura), jeho podřízení a příkladní vedoucí pracovníci Soiči Jošikawa (Sôdži Kijokawa) a Ken Šinda (Ičiró Sugai), či další z mnoha pracujících dívek Jošiko Širajama (Eiko Hirajama), Juriko Tanimura (Kojuri Tanima), Sačiko Jamazaki (Sačiko Ozaki), Fusae Nišioka (Šizuko Nišigaki) a Hisae Jamaguči (Šizuko Jamada). Nejkrásnější je jedinečným pomocníkem nejvyššího státního zájmu a sebeobětování považuje za nejzáslužnější stupeň lidského povznesení. Zodpovědnost vlasti je prvním prazákladním zákonem, zachování vysoké hladiny státnické cti morálky a vycepování disciplíny a oddané poslušnosti je prvořadým cílem. Slast mučednictví je nezpochybnitelná. Z filmového politicko-historického hlediska úchvatný zážitek. (26.08.2018)

Druhý Kurosawov film bol nakrútený na základe vládnej požiadavky počas vojny. Jeho primárnym cieľom bolo manipulovať ľudí, pripomenúť im potrebu obetovať sa a trpieť za cisára, za vlasť. Príbeh skupiny dievčat pracujúcich v továrni pripomína nám známe "výplody" umeleckého smeru zvaného sociálny realizmus. Napriek tomu ide zrejme o najlepší propagandistický film, aký bol kedy vyrobený. (06.02.2005)

Film, jež k divákovi promlouvá ne skrze hluboké dialogy, ale prostřednictvím řeči těla, výrazů ve tváři pracujících slečen a propagandistických nápisů na zdech. Ukazuje bezmeznou (až slepou) oddanost japonského lidu, nutnost přispět svým dílem, dokonce i za cenu vlastního utrpení. Posouvá se děj někam? Ani zdaleka. Za emoční poselství, které se v jeho pozvolném rozvíjení skrývá, si však své hodnocení zaslouží. (30.10.2016)

Režijně nadprůměrný film s mnoha krásnými postupy a kamerovými záběry. Bohužel tento dojem ustupuje výrazně do pozadí propagandistickým scénářem. Občas by si asi člověk měl tyhle hrůzy pustit, aby se mohl pozastavit nad tím, co dokáže lidský mozek vyprodukovat. Tak jen aby se nám doby těchto kousků zas nevrátily! (01.08.2011)