Civilizace vznikají a zanikají. Zanechávají po sobě umění, základní projev lidství. Hledání duchovního smyslu skrze umění lidstvo nepřestává dojímat a uchvacovat... Sošky bytostí, které jsou napůl zvíře, napůl člověk, byly nalezeny na řadě míst, která kdysi obývali naši nejstarší předkové. Vypovídají o vznikající kultuře i o sílícím vnímání duchovních sfér. Když lidé opustili jeskyně doby kamenné a začali hospodařit, rozrostly se některé mytické hybridní postavy na celé panteony bohů. V období zemědělských společností se pak vytvořila velmi úzká vazba mezi uměním a smrtí. Od Evropy mladší doby kamenné přes velké pohřebiště Ur v Mezopotámii až po starověký Egypt sloužilo umění ve velké míře k uchovávání vzpomínek na předky a snad i k zachování duše po smrti. Dnes některá náboženství považují znázorňování lidí a zvířat za zpochybňování Boží nadřazenosti nad stvořením, zatímco jiná vnímají umění jako oslavu a projev vyššího poslání. Podívejme se, jak různé jsou chrámy, které člověk vystavěl na oslavu vyššího principu či božství – Stonehenge, řecká Akropolis, staroindické jeskynní chrámy v Adžantě či původně hinduistický a později buddhistický Ankor Vat, římská bazilika San Vitale, která připomíná vítězství křesťanů nad pohanským Římem, anebo mešita Sancaklar, v níž jediným výtvarným dílem je nádherná kaligrafie – citace z Koránu.
(Česká televize)
Civilizace vznikají a zanikají. Zanechávají po sobě umění, základní projev lidství. Hledání duchovního smyslu skrze umění lidstvo nepřestává dojímat a uchvacovat... Sošky bytostí, které jsou napůl zvíře, napůl člověk, byly nalezeny na řadě míst, která kdysi obývali naši nejstarší předkové. Vypovídají o vznikající kultuře i o sílícím vnímání duchovních sfér. Když lidé opustili jeskyně doby kamenné a začali hospodařit, rozrostly se některé mytické hybridní postavy na celé panteony bohů. V období zemědělských společností se pak vytvořila velmi úzká vazba mezi uměním a smrtí. Od Evropy mladší doby kamenné přes velké pohřebiště Ur v Mezopotámii až po starověký Egypt sloužilo umění ve velké míře k uchovávání vzpomínek na předky a snad i k zachování duše po smrti. Dnes některá náboženství považují znázorňování lidí a zvířat za zpochybňování Boží nadřazenosti nad stvořením, zatímco jiná vnímají umění jako oslavu a projev vyššího poslání. Podívejme se, jak různé jsou chrámy, které člověk vystavěl na oslavu vyššího principu či božství – Stonehenge, řecká Akropolis, staroindické jeskynní chrámy v Adžantě či původně hinduistický a později buddhistický Ankor Vat, římská bazilika San Vitale, která připomíná vítězství křesťanů nad pohanským Římem, anebo mešita Sancaklar, v níž jediným výtvarným dílem je nádherná kaligrafie – citace z Koránu.
(Česká televize)
(více)
Duchovnost je hlavní doménou v dějinách umění, možná od samého začátku v jeskynních malbách, s kosmogonií, kulturními a magickými účely, votivními a pohřebními. Mohla by zcela ovládnout společnost a civilizaci jako v teokratickém faraonském Egyptě. Reprezentace božství se nesmírně liší, jako zoomorfismus, antropomorfismus, stylizované nebo idealizované, jako v klasickém řeckém umění.
(sator)