Před namířenou zbraní (E04)

Dvanáctiletá Naděžda Sušánková se svou rodinou bydlela v Bučovicích a její tatínek byl vojákem z povolání. Večer 21. srpna trávila doma s maminkou a bratrem. „Večer mi maminka řekla, abych dala ohřát polévku. Bratr byl nemocný, bral antibiotika… Bylo akorát osm hodin večer. Takže já jsem postavila polévku na sporák a maminka šla dát bratrovi prášek. Najednou přiběhl bratr a řekl: Máma to dostala.“ Sovětská kolona projížděla náměstím a vojáci v náhlé panice vystříleli všechna okna. Sedmatřicetiletá Ilja Sušánková, matka tří dětí, byla na místě mrtvá. Šestadvacetiletý truhlář František Hora někde sebral státní vlajku a běžel na Václavské náměstí. „Doběhl jsem s vlajkou k pomníku svatého Václava a věděl jsem, že něco udělat musím. Lidé už se tam srocovali. Jako dneska se pamatuju, že balicí papír, nůžky, lepicí pásku i fixy na psaní nám přinesly prodavačky z Domu módy. Napsal jsem: Jsme svobodný národ… Naráz střelba utichla a vojáci odjeli. Ale my jsme leželi na zemi a atmosféra byla hrozná.” (Česká televize)