Snorlax

V poslední době je značně přehádkováno. Velkým štěstím Kryštofa je, že se jako správný herecký chameleon reinkarnuje z role do role, tudíž nezevšední. Hlavního darebu jsem odhalila záhy, ale jeho motivaci nikoliv, ta byla celkem unikátní. Dost mě zklamal Igor Bareš, jeho kreace byly na hraně ochotničení. Super drsná a hláškující patoložka byla možná zbytečně příliš drsná a příliš hláškující. Ale rozhodně tím nechci říct, že to kyselo je moc kyselý. Především v prvních dílech je skvělá atmosféra a téma vztekliny je rozhodně neokoukané.

Patrick už sice není takový fešák, jako býval, ale ten neopakovatelný úsměv mu stále zůstal. Film je jemnou černou komedií, dala bych přednost větší drsnosti, ale na druhou stranu musím uznat, že tvůrčí duo sází spíše na lidskost, pochopení a snahu odhalit podstatu přátelství. To nejzásadnější sděluje Randa. Jen doufám, že se jedná o zajímavě uchopený kontrast k francouzskému šarmu, kterým je film prodchnut, nikoliv úlitbu současnému trendu multikulturalismu, že hlavní ženská postava je muslimka.

Udržet nesmírně vysoko nastavenou laťku ve všech epizodách by bylo asi nereálné. Ty z prostředí základny mě bavily z počátku nejméně, nejvíce jsem si užívala u hry. Velmi mě bavily i vizuální hříčky s divákem, kterému byly servírovány falešné indicie v podobě makrozáběrů. Skvělý scénář a výtečná režie, těšila jsem se na každý další díl a doufám, že budou následovat další řady.