And Then We Danced
Da cven vicekvet
Et puis nous danserons
Kým sa tancuje
And Then We Danced
And Then We Danced
Režie:
Levan AkinScénář:
Levan AkinKamera:
Lisabi FridellHrají:
Levan Gelbakhiani, Bachi Valishvili, Ana Javakishvili, Giorgi Tsereteli, Tamar Bukhnikashvili, Marika Gogichaishvili, Kakha Gogidze, Ana MakharadzeVOD (4)
Obsahy(1)
Od útlého věku je Merab součástí národního souboru tradičních tanců, kde mladé dívky a chlapci pohybem vyjadřují duši národa. A ten stojí na pravoslaví, tradičních genderových rolích a rodinných hodnotách. Pro jakékoliv odlišnosti zde není místo. Nejen striktní pravidla tance, ale i rigidně smýšlející společnost tak ovlivňují život tvrdě trénujícího mladíka, jehož snem je vystupovat v zahraničí. Když se ale na tréninku objeví Irakli, Merabův svět se otřese v základech... Stojí před novým rivalem a zároveň je konfrontován s omamující přitažlivostí k jinému muži. Ve smyslné romanci, která tepe v rytmu úderné hudby, zachycuje režisér Levan Akin touhu být volný i rozpor, který vůči svým kořenům můžeme pociťovat. Upřímné, emocionálně obnažené drama získalo cenu za nejlepší film na MFF v Oděse či cenu za nejlepší režii na MFF v Sarajevu. (Queer Kino)
(více)Recenze (47)
Ano, je to tak trochu schematický film. Ano, jsou v něm klišé. A ano, podobných filmů vznikají stovky. Ale na druhé straně si musíme uvědomit, že celý film vznikl v Gruzii, tedy v zemi, kde slovo homofobie není jen učebnicovým pojmem (viz následné protesty), že je vysoce náročný na herecké výkony, kdy herec musí být zároveň i dobrým tanečníkem, a že právě takovéto filmy mohou sloužit pro mnoho lidí jako důležité prostředky pro tvorbu vlastní identity (nad schematičností a klišoidností pohádek se nikdo nepozastavuje). Ale tento film nabízí mnohem více. Pohled do gruzínské kultury, hudby, do života lidí, což např. nenabídne ani Almodóvar, ani Call Me By Your Name (i když samozřejmě i to jsou výborné filmy a mají své přednosti). ()
Tady na CSFD bude asi hodně počítám takových 50% homosexuálů a pod.úchylu!!!Tohleto rozhodně do filmu nepatří to už je propaganda a takový film nemá cenu vůbec hodnotit! ()
Dokud se tančí není filmem pro masovou veřejnost, ale pro pozornější a hloubavější diváky. Síla tradice, duch národa i homofobní smýšlení přesvědčivě vykresluje obraz dnešní Gruzie. Rozhodně se nejedná o žádný coming out - příběh, ale o citlivou cestu dvou duší, které se potkají v silně konzervativním a konvencemi svázeném prostředí. Film vás donutí se nadechnout, touha po svobodě je veliká. Snímku by slušela větší ostrost či větší využití potenciálu vedlejších postav (rodiče Meraba). Avšak nedá se zde hovořit o pomalém dějovém spádu - pokud zrovna nepatříte mezi fanoušky prostoduchých "akčňáků" - a dovedete se zaměřit i na ostatní prvky filmu. Předané emoce jsou nezměrné! ()
Dost šablonovité, u filmu o tanci bych navíc čekal, že taneční scény budou nasnímané o dost lépe a atraktivněji. A nikdo mi nevymluví, že film měl skončit před Merabovým závěrečným tancem, nikoliv až po něm (jen si to představte: přijde na konkurs, podívá se na učitele, nachystá se, hudebník udeří rukou do bubnu a střih – název filmu And Then We Danced a titulky). ()
Související novinky
20. ročník Mezipater je za dveřmi!
Program 20. ročníku Queer filmového festivalu Mezipatra bude i tenhle rok plný těch nejlepších queer filmů, diskuzí a večírků. Festival začíná v Praze 7. listopadu a potrvá až do 14. listopadu. Potom… (více)