थे ज़ोया फैक्टर
The Zoya Factor
The Zoya Factor
Recenze (3)
Roky 1983 a 2011 majú v indickej histórii svoje osobité miesto. A práve tieto dva roky sú priamo prepojené aj v tomto filme. Kriket je rozhodne zaujímavý šport, ktorému je z nášho pohľadu dosť ťažké pochopiť, ale celá tá atmosféra okolo toho stojí rozhodne za to. Či už priamo na štadióne, alebo v indických parkoch a uliciach, kde sa hrá kriket skutočne takmer na každom kroku. Zoya Factor ma teda o to viac bavil, a hoci to malo miestami trochu rozprávkový závan, tak napokon to malo vcelku vydarené posolstvo. Veľmi dobre tu bolo zobrazené akú veľkú silu má "amulet" v podobe Zoyi (typický fetišizmus), a taktiež populárny fanúšikovský fanatizmus, ktorý sa často prejavuje absolútne extrémne (či už v pozitívnom alebo negatívnom zmysle slova). Sonam a Dulquer boli vo svojich rolách vynikajúci. Takže celkovo super, takmer 5*. ()
Skvelá romantická komédia, odohrávajúca sa na kriketovom ihrisku, skĺbiť romantiku s kriketom sa zdá byť absurdné, ale tu sa to podarilo excelentne, výber Sonam a Dulquera do hlavných rolí bol tiež skvelý nápad, ladilo im to. Dulquerove oči nič neprekoná. Takže opravujem, toto je to najlepšie čo som tento rok videla a určite to už nič neprekoná. Hudba je v tomto filme trochu potlačená do úzadia, ale napodiv som si to počas filmu ani neuvedomovala, asi to bude tým Dulquer faktorom :-) A úvod k filmu nahovoril Shah Rukh Khan.... :-) ()
Tak to jsem vážně nečekal! Příběh roztomile potřeštěné smolařky přinášejí štěstí indickému národnímu kriketovému týmu, navíc povýšené fanoušky a médii na úroveň bohyně se mi i z ukázek zdál lehce přehnaný a rozpačitý. O to více jsem byl zvědav, jestli se má předpověď naplní, či nikoliv. Za sebe mohu konstatovat, že nejen nenaplnila, ale výsledné mě naopak velmi příjemně překvapilo. Snímek je nádherně vystavěn, místy působí dojmem až jakési „nadýchanosti“. Nechápal jsem, že je už konec. Neuvěřitelně mi to uteklo. Já bych si klidně další půlhodinu s radostí přidal, aby se mohlo rozvést více zajímavých momentů. Části věnované hře samotné absolutně nenudily. Romantických pasáží bylo méně, než mohlo. Chtěl jsem další a další přídavek. Při scénách s tím „zbožštěním“ až zamrazilo, co lidé považují za svaté a k čemu (a za co) se modlí. Hlavní herecké duo bylo úžasné. S. Kapoor a D. Salmaan vytvořili nádherný a sympatický pár. Jestli D. Salmaan chytne šanci za pačesy, tak se o jeho zářnou kariéru v Bollywoodu bát nemusíme. O postavách, které ztvárnili nemohu rovněž říci nic špatného. I poté, když u nich přeci jen došlo ke konfliktu, chápal jsem jejich postoje a držel jim palce. Oslovily mě i mnohé postavy vedlejší, takže není opět co řešit. Hudba spíše doplňková než vystavěná na jasných hitech, ovšem to není nic proti ničemu. Líbila se mi, jen to u mě nevyvolalo patřičný efekt „hudebního štěstí“, který výraznější indická hudba má na rozdávání. V hodnocení jsem byl dlouhou dobu na vážkách. Silné čtyři, či slabých pět hvězd? Rozhodl jsem se až na samém závěru a o stupínek přidal. Není to ten klasický představitel pětihvězdy, který mě totálně uzemní a nutí pouštět si ho dokola se stejným pocitem naplnění. Přesto právě oním pocitem, kterým se nakonec vždy rozhoduji, musím misky vah přiklonit ku prospěchu plného hvězdného pole. ()