Dva životy, dvě kultury, dvě země

V roce 1948 našlo na území tehdejšího Československa útočiště před občanskou válkou okolo 13 000 uprchlíků z Řecka, dospělých i dětí. Původně dočasně plánovaný pobyt se jim vlivem vývoje událostí v Řecku prodloužil o několik desetiletí, některým dodnes. Stát poskytl exulantům vzdělání, práci či bydlení. Většina dětí prošla ústavní výchovou dětských domovů. Přestože Řekové nebyli chápáni jako národnostní menšina, dostali možnost udržovat a rozvíjet některé prvky vlastní kultury, především jazyk a hudební a taneční projevy. Na druhou stranu podléhala komunita českým vlivům. Jakmile to dovolily podmínky v Řecku, většina uprchlíků a jejich potomků se vrátila do vlasti. Proč ale někteří z nich zůstali zde? Jak prožívali jako děti útěk z válečné vřavy do zcela cizího prostředí? Co pro ně znamená pojem domov, identita, mateřský jazyk? Jsou Řekové u nás svázáni s českou kulturou? A udržují dnes vůbec ještě povědomí o řeckých specifikách? Na tyto a podobné otázky odpoví ve filmovém dokumentu Dva životy, dvě kultury, dvě země. Řekové na českém území od 2. poloviny 20. století do současnosti představitelé několika generací z pěti řeckých rodin žijících v České republice. (Martin_Chlup)