Režie:
Zdeněk TroškaScénář:
Jana KnitlováKamera:
Josef HanušHudba:
Karel VágnerHrají:
David Rauch, Tomáš Růžička, Martin Šotola, Magdalena Ledvinková, Michaela Krešlová, Regina Řandová, Eva Salzmannová, Milada Štýbrová, Jana Vaňková (více)Obsahy(1)
Školní komedie debutujícího režiséra Zdeňka Trošky s lehkou detektivní zápletkou. Malý Honzík sní o tom, že při správné strategii propadne zpátky do milované školky, zatímco jeho starší sestra Jolanka bolestně prožívá první dětskou lásku i nespravedlivé obvinění z krádeže luxusních bot. A tak začíná jedno velké pátrání po neznámém zloději obuvi a svršků ze školních šaten. (Magic Box)
(více)Recenze (332)
Dnes by se to jmenovalo teenagerská komedie o problémech a slastech dospívání :-) Na to že to dělal největší prznitel českého filmu to není špatné a každý asi na chvilku vzpomene na svá studentská léta ()
Před Rauchem alias Dochlebou se všichni ti Dymkové, Čadové, Bubníkové, Reifový či Kornový můžou jít klouzat. V podobě profesní tragédie nám tak jen zůstává otázka, kdy a jak vlastně Zdeněk Troška pozbyl ten kdysi výjimečný talent učinit před kamerou plně uvěřitelnými herce i neherce všech věkových kategorií. Scénář, který odmítlo pět režisérů, navíc na filmové plátno převedl slovo od slova, a především s nadhledem, jež se v rámci žánru a nejenom své doby, stal takřka nedostižnou metou. Jen s tou hudbou si měl nechat poradit od někoho, kdo neposlouchá, tak jako on, jen klasiku... ()
Asi nejlepší z Troškových filmů. Celé dvě hvězdy. Ale už zde jsem si povšiml, že v jeho filmech se moc nemluví, nýbrž většinou křičí. Prostě hluk. A to je asi tak všechno. ()
Jeden z nejklasičtějších školních dětských filmů z dob vlády komančů a z doby kdy to ještě Troškovi jakž takž šlo. ()
Československý film ze školního prostředí Bota jménem Melichar byl natočen v roce 1983 a poprvé jsem jej viděl pár měsíců po jeho premiéře a okamžitě se mi zalíbil. Sám jsem byl v té době školák a tak mi byla atmosféra socialistické ZDŠ v Praze velice blízká, i když jsem dětskýma očima vnímal spíše dějovou linii jinak než o několik let později, když jsem botu viděl podruhé. A když jsem si film koupil na DVD někdy okolo roku 2008, opět jsem měl na děj jiný pohled. Od té doby uplynulo v řece Moravě mnoho vody a tak abych napsal zasvěcený komentář a správně Botu jménem Melichar ohodnotil, podíval jsem se na tento snímek natočený Zdeňkem Troškou počtvrté. A opět jsem se velice dobře bavil, až mi bylo líto, že pouze 71 minut a pak se objevily závěrečné titulky. Děj začal celkem logicky prvního září v jedné základní škole v Praze, kde tradičně nastupovali žáci do prvních tříd. Jedním z nich byl Honzík Ludvík (Martin Šotola), jehož vedla do školy maminka (Dana Syslová) a který se těšil do školy protože chtěl sedět v jedné lavici se svým kamarádem z mateřské školky Davidem (Patrik Kunst). Jenže ten měl od rodičů odklad a tak šel zase do školky a tak se Honzík rozhodl na něj počkat a díky schválně získaným špatným známkám se za ním propadnout. A docela se mu to dařilo, navíc měl problémy s Janičkou (Magdaléna Ledvinková), která s ním sdílela jednu lavici, a neměl ji kvůli neustálému žalování učitelce Štěbetovské (Jana Vaňková) rád a dal jí přezdívku Nosál. Další důležitou postavou filmu byla Honzíkova sestra Jolana (Regina Řandová), žákyně osmé třídy, která byla tou nejdůležitější ze všech na škole. Jolana a její nejlepší kamarádka Radka (Michaela Krešlová) se zamilovali do deváťáka Radima Dochleby (David Rauch), kterému se líbila Jolana a tak Radka musela vzít za vděk jeho kamarádem a spolužákem Bakulou (Tomáš Růžička). Tato dvojice obstarávala ve filmu nejvíce humoru, vtipem sršel zejména Dochleba, čímž dokázal leckdy rozesmát i mladou třídní učitelku Dagmar Adamovou (Eva Salzmannová). Ta kupodivu zvládala své žáky, ale kvůli neustálému přezouvání a zamykání vchodových dveří měla problémy s ředitelem školy (Václav Mareš) a také školníkem Topinkou (Zdeněk Hurník). Neustále jí totiž padaly sešity, polámala nový botník, na který si omylem sedla a neustále byla kárána ředitelem za to, že při přecházení tříd z jedné budovy školy do druhé zapomínala zamykat dveře. Pobavila mne také její kolegyně fyzikářka Andulka (Alena Karešová) se svou větou - Já si počkám, já mám času dost !, kterou kárala neposlušné žáky. Z dalších kolegyní bych ještě jmenoval tělocvikářku Moutelíkovou (Jiřina Jirásková), učitelku pozemků a vaření Květovou (Jiřina Jelenská) či tělocvikářku Zanáškovou (Růžena Rudnická). Všechny tyto učitelky záviděli spolužačce Radima, kterou byla deváťáčka Michaela Lamková (Milada Štýbrová), když do školy přišla v drahých stříbrných kozačkách zvaných Hromnice za 1200 kč (to bylo tenkrát hodně peněz). Tyto boty si chtěla vyzkoušet i Jolana a tak si jej jednoho dne obula a nestihla je vrátit, tak je schovala do kýblu na WC. K její smůle se ve škole díky nezamčeným vchodovým dveřím začaly ztrácet bundy a boty a tak všichni považovali i hromnice za ukradené. S pomocí Radima se nakonec Jolaně podařilo boty vrátit a za asistence malého Honzíka byla dopadena i zlodějka (Jaroslava Tichá). Vše tedy dobře dopadlo, Honzík se nepropadl, Hromnice se vrátily Michaele Lamkové se specifickým smíchem a film skončil. Měl jsem z toho školního mumraje opravdu dobrý pocit a několikrát jsem se zasmál, i když jsem film viděl už tolikrát ! Suma sumárum, Bota jménem Melichar ode mne získala čtyři Melicharovy hvězdy ****. () (méně) (více)
[2020-09-03] * ()
Vzpomněl jsem si na tenhle film z dětství a i dnes jsem si ho užil 😁 ()
Dosť veľká škola na to, aby mali šatne. A vôbec, celé to bolo hrozne afektované. Pointa? Žiadna. ()
Samozřejmě se přiznám, že pět hvězd má v prvé řadě za nostalgii. Na velmi podobnou základku jsem chodil, ty lumpárny se tam opravdu děly, hodiny pozemků naprosto autentické, detektivní zápletka by se taky u nás našla a první lásky jak by smet. Každopádně jsem byl v šoku, když jsem po létech zjistil, že to natočil Troška, jehož filmy ani pohádky nemusím. Takže tohle je výjimka, která potvrzuje pravidlo. Skvělá a milá komedie z komunistické základky se vším všudy a plná nesmrtelných hlášek. Vždycky se na ni rád podívám a spolu s filmem Páni kluci bych ji doporučil dnešním dětem třeba místo nudných hodin dějepisu. ()
V roce 83 jsem byl na prvním stupni základky. Takže asi tak! ()
Stěžejní roli v hudební složce filmu hrají variace na Holky z naší školky. ()
Ať je pan Vágner jaký je, mám ráda jeho hudbu. Depešáci to sice nejsou, ale na české luhy a háje, je jeho hudba dost dobrá. A Standa a Petr (+ dalších pár interpretů) jsou moje dětství 💕 Co se týče filmu, je to taková nenáročná odpočinkovka a ještě se mi nestihl zprotivit častými reprízami jako jiné Troškovy filmy. ()
Reklama