Jak na... s Johnem Wilsonem

Promyšlené koláže citlivým okem zachycených záběrů, kterým dodává hutnost a vtip skvěle napsaný voiceover. Provedení a výsledek jsou takřka geniální. Dojem mi trochu kazí zjištění že nejde o spontánní lo-fi dílo jednoho nezávislého tvůrce a jeho producenta (jak se projekt snaží tvářit), ale velkého týmu zahrnujícího řadu creative directorů, konzultantů, asistentů kamer, location scoutů a dalších mediálně byznysových mrdek. Stejně tak se brzy začne zajídat ten phony-indie-mileniálský jakoby roztomile žvatlavý tón. (17.01.2021)

Nejlepší seriál, který jsme loni se ženou viděli. Umírali jsme smíchy a žasli jsme nad tím, jak lze z banálních témat (stavění lešení, zakrývání nábytku, rozdělení útraty...) udělat neskutečně zábavné půlhodinové videoeseje. John Wilson o radu žádá známé, svou domácí i naprosto cizí lidi, kteří mu předvádí svérázné způsoby řešení jednotlivých problémů. Náš hrdina ale místo trollování ve stylu Sachy Barona Cohena volí raději snahu porozumět, a tak neváhá se zapojit a ledasco vyzkoušet. Na sklonku roku 2021 přišel vydatný nášup v podobě výborné druhé řady. (20.02.2022)

Vzpomeňte si na momenty, kdy jste se s někým zkouřili, začali volně asociovat a ze zdánlivě nepodstatných všedních věcí odvozovat něco existencionálně hlubokého a zásadního. Tuhle vlastnost kombinujte s dokumentární dovedností Louise Therouxe přiblížit se a porozumět všemožným podivínům a samorostům a vznikne tohle geniální dílo. Ultimátní důkaz toho, že ty nejhlubší věci jsou nejlépe (tzn. nejvíc nenápadně) komunikovatelné skrze humor. (26.10.2023)

Chci pevně obejmout Johna Wilsona. On by se sice asi nenechal, ale zkusil bych to. Hned u prvního dílu jsem si zamiloval jeho osobnost, potýkání se se světem, humor, inspirativní postřehy a vážně chytré asociace jak co do návaznosti jednotlivých témat tak do propojení ilustračních záběrů a mluveného komentáře. Tenhle seriál je naprosté dobro a vnucuju ho všem na potkání. (25.07.2022)

Kdyby Pat a Mat byli intelektuály, místo nástrojů používali kameru a žili v New Yorku, mohlo by jim vyjít něco podobného. John Wilson se vydává po cestičkách nepravděpodobných úvah, zdánlivě slepými uličkami přemýšlení dospívá k nečekaným koncům. A vše doprovází vtipně ladícími či naopak neladícími záběry točenými subjektivní kamerou. Je to vtipné, je to k zamyšlení, je to osvěžující. A newyorská asociace fotbalových rozhodčích by od českého Státního fondu kinematografie měla dostat aspoň diplom. Protože, i když to američtí sudí nejspíš netušili, neúmyslně sehráli na svém zasedání dokonale věrnou nápodobu hasičského plesu z Hoří, má panenko. A to včetně rozkradené tomboly! 2. řada (03.02.2023)