Mlýn na Pádu

Filmy skupiny pokrokových italských filmových pracovníků, tak zvaných neorealistů, vzbuzují zaslouženou pozornost a obdiv ve všech zemích a na všech filmových festivalech, kam se jim podaří proniknout. Děje se tak především pro otevřenost, s níž se zabývají sociálními problémy současné Italie a pro pravdivé a umělecky mistrovské ztvárnění těchto problémů. Naši diváci si to měli možnost ověřit na všech u nás dosud promítaných neorealistických filmech — na dramatu o bojích italských vesničanů proti fašistům a německým okupantům, odehrávajících se na sklonku války (Slunce zase vychází) i na dvou filmech o římských nezaměstnaných (Zloději kol, Řím v 11 hodin). Podklad k filmu „Mlýn na Pádu" poskytl u nás téměř neznámý román Riccarda Bacchelliho, zabývající se situací zemědělských dělníků a mlynářské rodiny Scacernových v nížině řeky Pádu na sklonku minulého století. Ve filmovém zpracování tohoto románu se dostala do popředí láska zemědělského dělníka Orbina Verginasiho k půvabné dceři majitelky malého mlýna na řece Pádu, která končí tragickou smrtí Orbinovou. S nemenší věrohodností a uměleckou poctivostí je však ve filmu vykreslen i růst třídního uvědomění zemědělského dělnictva, které — sdruženo v dělnickém svazu — se odhodlává i k mohutné stávce na obranu svých zájmů proti nelidskému vykořisťování statkářem Clapassonem. Obě tyto hlavní dějové linie se ve filmu prolínají a i když závěr filmu, v němž tragedie snoubenců vrcholí, je problematický pro svou bezútěšnost a trpnou odevzdanost osudu, je možno říci, že „Mlýn na Pádu" přináší nový důkaz nesporných kvalit italského pokrokového filmového umění a poskytuje zajímavý a neschematický obraz začátků italského dělnického hnutí. Filmový přehled 8/1954 (10.07.2009)

ocenenia : MFF Benátky 1949 - súťažný výber (24.01.2016)